Jsou to představení, která se odehrávají za pomoci ustálených rituálů a používání symbolů, jejichž prostřednictvím se „lidu obecnému“ sděluje koho si má, třeba jen na krátkou dobu, vážit, komu má holdovat, komu má přísahat věrnost. Jsou civilizace, kde k tomu slouží rituální tance, dokonce, předváděné na monumentálních scénách chrámů, stejně jako stínové divadlo v intimním prostředí paláců.

Není to jen vzpomínkou na minulost, ale volební scénografie, kostýmy vyjadřující osobnost, gesta a výraz aktérů na těchto scénách vystupujících byly přeformátovány do doby moderní a současné¨. Nejen v současných evropských monarchiích, ale i tam, kde se politické režimy považují za republikánské a demokratické, platí, že různé rituály, jednomu z nich říkáme volby, mají stále zaujaté publikum a účastní se jich nejen protagonisté, kompars, ale i nepostradatelný personál v zákulisí. Tam nejdůležitějšími jsou dramaturg a režisér a kvalita jejich práce je posuzována více nebo méně kritickým publikem.

Prezidentské volby 2018 v České republice je možné studovat za pomoci stejných náležitostí divadelní prezentace jako díla Shakespearova nebo třeba Václava Havla. Z hlediska „nedivadelní scénografie“ byla tentokrát aktuální scéna monumentální. Byl jí Pražský Hrad na horizontu, devět protagonistů a téměř pět milionů komparsistů. Jejich význam pro stanovení, zda se jednalo o komedii, tragédii nebo jiný divadelní žánr byl rozdílný, ale přesto stojí za pozornost.