Babák: Fiskální politika této vlády zavedla zemi do recese

Děkuji, paní předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předstupuji před vás s žádostí o vyřazení projednávaného bodu vládního návrhu majetkového narovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, sněmovní tisk 580, ze 45. schůze. Činím tak s plnou vážností a vědomím, že je tento projednaný bod předmětem ústavní stížnosti a mohlo by dojít ke znevěrohodnění jeho dalšího projednávání a legislativního schvalování.

V minulých dnech jsem předložil ústavní stížnost, která se opírá o řadu odborných posouzení právních specialistů a ústavních právníků, že dne 13. července 2012 se předsedkyně Poslanecké sněmovny dopustila dvou porušení práv garantovaných Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. Podle těchto právních expertiz se svým jednáním dopustila jednak zásahu do svobody projevu a také zásahu do svobodné soutěže politických sil. Těchto přečinů se předsedkyně dopustila v rámci třetího čtení zákona, které proběhlo na 41. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy mi bezdůvodně odňala slovo v momentě představení stanoviska poslaneckého klubu Věcí veřejných k vládnímu návrhu zákona o církevním narovnání.

Pod údajnou záminkou nesouvislosti vystoupení tak svévolně zasáhla nejen do mých práv zákonodárce, ale i do práva politické strany Věci veřejné prezentovat na plénu Sněmovny názor a politické stanovisko klubu, a to i přesto, že jsem měl mandát představit stanovisko celého klubu a všechny odborné argumenty pro naše odmítnutí vládního návrhu, tak jsem byl tohoto práva paní předsedkyní Sněmovny neoprávněně zbaven, i přesto, že obdobné představení, avšak v případě vládní důvodové zprávy, plně akceptovala a nechala ve Sněmovně v plné šíři zaznít. Vůči tomuto chování jsem na místě vznesl námitku, kterou momentální vládní většina odmítla. Z tohoto důvodu jsem využil svého práva podat ústavní stížnost, neboť jinou možnost obrany ani nemám.

Do doby rozhodnutí o mé ústavní stížnosti by Ústavní soud měl odložit další projednávání tohoto zákona, neboť hrozí škoda v celkové výši 169 miliard 600 milionů korun, a následně soud může rozhodnout tak, že zákon vrací Sněmovně k opětovnému projednávání. Z výše uvedených důvodů žádám Sněmovnu o vyřazení tohoto projednávaného bodu ze 45. schůze.

Ještě bych si dovolil, paní předsedkyně, druhý návrh na pořad schůze.

A to na úvod 45. schůze bych rád požádal o předřazení sněmovního tisku 695, vládní návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, a to předřazení jako první pevný bod. O předřazení bodu na první místo žádám v kontextu včera zveřejněného pokladního plnění státního rozpočtu ČR za leden až srpen 2012. Domnívám se, že data zveřejněná Ministerstvem financí jsou natolik závažná, že logicky musí mít vliv na rozhodování všech poslanců o tomto bodu.

Ministr financí pan Kalousek obratně nazval zvýšení přímé daňové zátěže obyvatel jako stabilizační balíček. Ve svém zdůvodnění shrnu základní ekonomická fakta i očekávané důsledky případného schválení zvýšení DPH o jeden procentní bod u obou sazeb.

Věci veřejné před tímto krokem varují a společně s mnoha ekonomickými experty poukazují na negativní důsledky, které by případné schválení daňového balíčku mohlo doprovázet. Důvodů k odmítnutí zvýšení DPH je několik. Nejprůkazněji proti tomuto návrhu hovoří samotné údaje Ministerstva financí, kdy stát do konce srpna roku 2012 vybral na dani z přidané hodnoty 177,5 miliardy korun, což je meziročně o 1,3 % méně. Finančně to znamená nižší příjem o 2,4 miliardy korun. Těmito daty disponuje samozřejmě samotné ministerstvo a již nyní hledá výmluvy, kterými nesplnění naplnění inkasních kvót obhájí. Nejspíše se dočkáme analýzy, která bude vysvětlovat rozdílnou ekonomickou situaci v posledních dvou letech, a v kontextu budou uvedeny i pověstné výjimky.

Schválený rozpočet na rok 2012 bez ohledu na analýzy Kalouskova úřadu počítá s celkovým růstem inkasa veřejných peněz bezmála o 10 %. Předložená čísla podtrhuje i fakt, že Sněmovna v závěru loňského roku odsouhlasila zvýšení snížené sazby DPH o 4 procentní body. Výsledek jsem vám před chvílí ilustroval na reálných číslech.

Ministr Kalousek se ve svém fiskálním zoufalství snaží použít zvýšení daně z přidané hodnoty jako všemocný lék a ke snížení schodku veřejných financí se chystá prodanit. Vysoké ambice vlády na výběr zhruba 18 miliard korun považuje za liché (?) a pohybují se v říši snů, nikoli ekonomických dat. Čelní představitelé vlády se rozhodli těmto iluzím bohužel uvěřit. Ostatně nic jiného jim v tuto chvíli ani nezbývá, protože sestavit rozpočet na následující rok s rozumným schodkem je v tuto chvíli již nereálné.

Pomyslnou třešničkou na dortu zůstává fakt, že zvýšení daňové zátěže chystá vláda, která se hrdě označuje jako pravicová, a zásah do peněženek obyvatel prosazují ti největší ekonomičtí liberálové zvolení za Občanskou demokratickou stranu a za stranu TOP 09. A strůjcem zdanění je ten stejný ministr, který před pár lety prosazoval co nejnižší daně. Pravda, daně snižoval zejména nejbohatším. Nyní vidíme obrat v chování tohoto ministra, který daně vehementně zvyšuje, a právě té nízké až střední třídě.

Nevěřím, že ještě vyšší daňová zátěž bude znamenat vyšší zisk státu. Pouze dále bez kýženého výsledku zatíží obyvatele České republiky. Zvýšení daně z přidané hodnoty není cesta k plnější státní pokladně ani k ekonomickému růstu státu, natožpak ke zvýšení životní úrovně Čechů. Makroekonomicky řečeno, jsme již za kritickým bodem tzv. Lafferovy křivky.

Dámy a pánové, pro vaše připomenutí, Lafferova křivka nám zobrazuje závislost celkové vybrané sumy v závislosti na míře zdanění. Platí, že jak nulové, tak extrémně vysoké zdanění přináší ve výsledku nulový zisk. Pokud se podíváme na kontext České republiky, zjistíme, že daně jsou zde tak vysoké, že jejich výběr konstantně klesá. Češi už zcela logicky hledají cesty, jak ušetřit třeba i tím, že jezdí nakupovat do zahraničí, nebo k nákupům používají zahraniční elektronické obchody.

Vážená vládo, postrádám jakékoli racionální argumenty, které by ospravedlnily, lépe řečeno vysvětlily a fakticky podložily chystané zvýšení daně z přidané hodnoty. Reálný stav české ekonomiky v porovnání s ostatními zeměmi regionu nasvědčuje tomu, že stávající fiskální politika zavedla zemi do recese. Podle aktuálních statistických údajů klesá česká ekonomika již čtvrté čtvrtletí za sebou o 1,2 procentního bodu. Z okolních států střední a východní Evropy je na tom podobně špatně již pouze Maďarsko, balancující nad hranicí spirály vedoucí k bankrotu. Ostatní země buď pouze zpomalily, nebo si drží černou nulu.

Ještě chvíli zůstanu v kontextu Evropy. Snížená sazba daně z přidané hodnoty v České republice se dostává mezi nejvyšší nejen v rámci Evropy, ale i v rámci rozvinutých ekonomik světa. Krizí výrazně postižené Španělsko ve středu zvýšilo horní hranici DPH o 3 procentní body, tedy na stejných 21 %, což chce učinit naše vláda, ale ekonomiky Španělska a Česka jsou zatím, bohu dík, rozdílné. Navzdory tomu, že naši kotlinu považuji za pokusnou chemickou laboratoř jednoho člověka, to nelze srovnávat. Hlavně ale nižší sazba španělského DPH je stanovena na 10 %, zatímco naše vláda navrhuje nižší sazbu dokonce na 15 %.

Nárůst spotřebitelských cen a životních nákladů domácností byl v letošním prvním čtvrtletí výrazně větší než před rokem. Nejcitlivější zvýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty pocítili zákazníci u všech typů potravin, dále pak u osobní i hromadné dopravy. Beze změn nezůstaly ani ty nejnutnější výdaje na bydlení a na léky. Před dalším zvyšováním daně z přidané hodnoty varují i zaměstnanecké pojišťovny, které kvůli vyšší dani platí více peněz. V extrémním případě dojde k dalšímu převedení odpovědnosti na pacienty, což považuji za absolutně nepřijatelné.

Navíc již nyní existují extrémně ohrožené skupiny jako např. senioři, kterým na léky zbývá stále méně peněz a mnohým hrozí, že si léčbu nebudou moci dovolit. Další ekonomická data na číslech jasně dokazují, že domácnosti utrácejí výrazně méně za potraviny, oblečení, vybavení domácnosti nebo třeba za kulturu. Nemluvě o tom, že u komodit, kde je to možné, přišli čeští spotřebitelé na levnější varianty zboží. Pokud v lednu roku 2013 dojde ke skokovému zdražení a dalšímu propadu ekonomiky, začnou největší tuzemští zaměstnavatelé hromadně propouštět, čímž se zvýší průměrná míra nezaměstnanosti a zároveň dojde ke zhoršení situace v nejvíce postižených regionech, jako je např. Ústecký nebo Moravskoslezský kraj.

V kontextu těchto informací považuji za skandální zjištění, že ministr financí Kalousek peníze nevybírá. Na základě oficiálních dat z Ministerstva financí vyplývá, že od roku 2007 do roku 2011 nevybralo Ministerstvo financí pod vedením Miroslava Kalouska, vyjma od 8. května 2009 do 13. července roku 2010, kdy byl ministrem financí Eduard Janota, tak Ministerstvo financí, a teď se podržte, nevybralo na daních 525 283 mil. korun za všechny typy daní a poplatků. Zhruba polovina částky, tedy zhruba 250 mld. korun, je právě nevybrané DPH. Souhrnně se jedná o selhání hospodářské politiky vlády, zejména šéfa státní kasy Miroslava Kalouska.

Věci veřejné nemohou podpořit zvýšení daně z přidané hodnoty z důvodu snížení valorizace důchodů. Valorizace se má podle vládního návrhu pro roky 2013 až 2015 snížit jen na třetinu růstu reálných mezd a třetinu míry inflace. V současnosti přitom úprava penzí zohledňuje růst spotřebitelských cen stoprocentně. Snížená valorizace důchodů znamená pro každého jednotlivce výpadek asi 250 korun měsíčně, tedy nezanedbatelné 3 tisíce korun ročně.

Již před časem jsem vyzýval vládu k tzv. mezigeneračnímu dialogu a předložil návrh na zlepšení adresnosti celého systému ve formě solidarity dětí s jejich rodiči, tedy tzv. mezigenerační solidaritu. V praxi by tento návrh pomohl zmírnit dopad škrtů právě na seniory. Děti by část svých odvodů posílaly přímo rodičům. Zvýšila by se tím adresnost celého systému a senioři, kteří patří mezi ekonomicky závislé a velmi ohrožené skupiny, by získali nějaké peníze navíc. Bohužel.

Optimální řešení vidím v ponechání současných dvou sazeb ve výši 14 a 20 procent. A tyto sazby dlouhodobě držet. Neexperimentovat, neprovádět stálé změny a výkyvy, zkrátka zajistit předvídatelnost ekonomických pravidel. Český daňový systém by měl být dlouhodobě stabilní. Nemůžeme přece reagovat na každý malý výkyv v ekonomice rozsáhlým daňovým balíkem. Místo toho Ministerstvo financí předvádí permanentní daňovou reformu. Připomínám, že během pěti let se třikrát změny sazby de facto nejvyšší české daně, což je DPH, udály. Zahraniční zkušenosti přitom potvrzují, že nejlepší daňová reforma je deset let klidu a stability bez výrazných změn. Vůbec nejsou zohledněny dopady těchto opatření na konkurenceschopnost občanů, na vůli investovat u českých podniků, ale i na tuzemskou spotřebitelskou náladu.

Věci veřejné jsou proti dalšímu zvyšování daní a proti další ekonomické zátěži obyvatel České republiky. Tyto oblíbené kroky ministra financí Miroslava Kalouska zjevně nepřinášejí kýžený efekt. Žádali jsme o podporu našich pozměňovacích návrhů. Bez výsledku. Proto vám nyní připomenu některé další problémy na příjmové stránce rozpočtu.

Chybí účinná omezení vůči šedé ekonomice a daňovým únikům. Chybí zpřísnění zdanění hazardu, což hlásíme již dva roky, co jsme nastoupili do Sněmovny. Snižování schodků veřejných financí se rovněž neděje podle plánu a ambiciozního cíle se rozhodně naplnit nepodaří. Zarážející je neochota úředníků a jednotlivých ministrů šetřit. Kromě Ministerstva práce a sociálních věcí neberou ministerští úředníci úspory vážně. Například Ministerstvo průmyslu plánuje ušetřit 2 mil. korun, přitom možnosti jsou minimálně v provozních nákladech. Pokud nějaký úřad vysloveně plýtvá penězi, měli by to jeho zaměstnanci platit ze svého. Vláda by měla v těchto ekonomicky nevyzpytatelných časech zvážit i pobídky pro zaměstnavatele. Mezi tyto kroky patří např. snížení spotřební daně na motorovou naftu. Stát by v důsledku zvýšení poptávky získal více peněz do rozpočtu. Stávající situace je taková, že mezinárodní doprava sice využívá Českou republiku jako tranzitní zemi, ale netankují zde ani tuzemští podnikatelé.

Na závěr opakuji - vláda, konkrétně Ministerstvo financí - nemůže maskovat svou neschopnost vybírat daně tím, že zase daň zvýší. Zejména ve chvíli, kdy víme, že stávající ministerské manko činí zhruba půl biliónu korun a místo snahy vybírat pohledávky podepisuje ministr pouze daňové omluvenky.

Velice stručné shrnutí. Současná rychloopatření tzv. odpovědné vlády nevedou ke kýženým výsledkům. Snaha naplnit poloprázdnou státní kasu a zlepšit výhledy státního rozpočtu jsou stavěny na základě ekonomické dojmologie. Proto poslanecký klub Věcí veřejných nepodpoří zvýšení daně z přidané hodnoty.

Návrh považujeme za nesystematický a o jeho záměru naplnit státní pokladnu lze s úspěchem pochybovat vzhledem k tomu, že daně se nedaří vybírat již nyní. Navíc se jedná o další neúměrnou zátěž, která negativně určuje prioritu země, která preferuje vysoké daně na úkor obyvatel. Vyšší daň z přidané hodnoty jde proti principům rodiny, osobního rozvoje a vzdělání. Nehledě na to, že se jedná o další oslabení rizikových skupin, jakými jsou senioři nebo matky samoživitelky.

Proto navrhuji předřazení tohoto sněmovního tisku číslo 695 jako první pevný bod na 45. schůzi. Děkuji za pozornost.