Podle jejího odůvodnění nezvládl Černý efektivně nastavit „řídící procesy“ v rámci transformace (fúze) Státní opery Praha a Národního divadla v jeden celek. Ostatně, už sama snaha o spojení těchto dvou scén je podle mého názoru nesmyslná, a pokud v tomto případě nedošlo k dalšímu posunu, Ondřej Černý by měl být pochválen a ne vyhozen. Ostatně, Jiří Paroubek, předseda nár. soc. strany kritizoval integraci obou scén již v době, kdy tehdejší ministr Besser po vzoru Zdeňka Nejedlého organizační spojení prosazoval.

Propuštění ředitele naší první scény před vypršením jeho mandátu na jaře příštího roku je v našich podmínkách bezprecedentním krokem. Zvláště pak tehdy, pokud jsou ještě důvody odvolání ředitele tak mlhavé a nekonkrétní. Zřejmě v marné snaze o zlepšení mediálního pohledu na odvolání ředitele Národního divadla se až nyní, po několika dnech, objevují temné informace, že Ondřeje Černého údajně prošetřuje policie kvůli majetkovým deliktům. Jinak řečeno, lidé, kterým je pan Černý zřejmě trnem v oku, z něj udělají zloděje a legitimizují tak jeho odvolání.  

Za odvolaného ředitele Černého se postavili všichni šéfové uměleckých souborů Národního divadla. Odvolání ředitele tak budí přinejmenším pochybnosti a zůstává otázkou, zda o něm skutečně rozhodovala sama ministryně a jestli se ředitel nestal určitým politickým kruhům nepohodlným.