V dnešním velmi propojeném světě je zcela běžné, že mnoho druhů potravin je vyráběno hned na několika místech, které mohou být dokonce i v jiných státech. Pokud zde máme takový produkt, jaký původ vlastně má. Můžeme označit některou potravinu za domácího původu, přestože u nás prošla jen částí výrobního procesu. Toto určení je důležité z hlediska toho, komu se pak poskytuje případná podpora jako domácímu produktu.
Metodika označování českých potravinářských výrobků není jednotná. Máme tu například značku Klasa nebo Regionální potravina, ale o jejich skutečném významu toho spotřebitelé zase tolik nevědí. Neexistence generálního pravidla pro označování původu potravin využívají někteří vychytralci, kteří označují za českou potravinu i to, co v České republice dostalo jen nálepku s cenovkou. Že prý část procesu se uskutečnila v Česku.
Demonstrovat problematiku si můžeme například na čaji. Ten z podstaty věci nemůže být jen český, protože u nás se čaj nepěstuje a musí se dovážet. V ČR se čaj většinou jen pytlíkuje. Můžeme ho poté označit za český a dávat takovému výrobku náležitou pozornost a podporu?
Pravděpodobně nejlepší definice českého výrobku je taková, že alespoň jeden z důležitých (!) výrobních procesů byl uskutečněn na území ČR. Důležitým procesem se samozřejmě nemyslí zabalení do krabice, protože to samotné nemá s českým původem nic společného.
To, co by v tomto ohledu jednoznačně pomohlo, by byla jasná garance a označování od některého z českých úřadů. Pouze jejich souhlas a záštita by tak měla rozhodovat o tom, co je české a co není. Pokud to totiž dělají obchodníci sami, dočkáme se toho, že česká vlaječka bude úplně na všem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vitbarta.cz
