Události nabraly rychlý spád potom, co francouzský prezident Hollande přišel s naprosto populistickým a totálně kontraproduktivním protikrizovým opatřením: přerostlý, byrokracií, dluhy a plýtváním prolezlý francouzský stát má od tohoto roku být udržován nad vodou s pomoci 75% daně z příjmů bohatých.

Reakce francouzských milionářů byla rychlá a lehce předvídatelná: ti co ještě snesli předchozí nepříliš adekvátní sazbu daně, se teď masově dali na útěk do všech okolních i dalekých zemí. Stejně tak učinil i Gérard Depardieu, který již v interview tisku prohlásil, že se začne učit rusky, protože si ho tamní vláda na rozdíl od té současné francouzské váží a protože tamní daň z přijmu činí pouhých 13% pro všechny vrstvy obyvatel.

Z našeho hlediska je zapotřebí zamyslet se nad tím, proč se Depardieu a jemu podobní masově nestěhují do České republiky. Jsme geograficky bližší lokalitou, která oproti zemím západní Evropy, i přes všechny Kalouskovy triky, stále ještě má poměrně nízké přímé daně a oproti Rusku zase má o něco lépe fungující právní stát. Potenciální přínos takové imigrace pro naši zemi je nesporný – „boháči“ neberou Čechům pracovní místa, nýbrž je pro ně naopak vytváří. Místo toho aby nelegálně dřeli na stavbách, trzích a fabrikách a posílali většinu svého skromného výdělku do ciziny, pracují legálně a investují v Česku peníze vydělané v zahraničí.

Současná česká vláda se však bohužel takovými myšlenkami nezaobírá - konkurenceschopnost a prorůstává opatření se u těchto „pravicových“ stran nikdy nevyskytovaly nikde jinde, než na předvolebních plakátech a současná vládní novela zákona o státním občanství ČR je tomu důkazem – plánuje se razantní zpřísnění pravidel pro všechny, bez rozdílu jejich přínosnosti pro Českou republiku. S Věcmi veřejnými je to poněkud jinak, i z opozičních lavic tvrdě pracujeme nad budoucí prosperitou naší země a již v prosinci jsem ohlásil, že k této vládní novele zákona máme svůj pozměňovací návrh.

Výše zmíněné zpřísnění by se nemělo dotknout bohatých cizinců. Podle mě by měl cizinec, který po dobu minimálně 4 let odvádí nejméně 2 miliony korun na daních a zaměstnává min. 10 českých občanů, dostat naše občanství mnohem rychleji. Bude-li mít zcela čistý trestný rejstřík, nebude-li na něj uvalena exekuce a nebude-li se opakovaně dopouštět přestupků, můžeme mu s radostí udělit naše státní občanství již po 4 letech.

Základní myšlenka tohoto nápadu je prostá a logická: zaprvé pomáhá to řešit svízelnou situaci se státním dluhem, zadruhé noví občané disponující takovýmito částkami rozhodně nebudou sedět na sociálních dávkách a rozhodnou-li se v zemi setrvat, budou jí odvádět velmi slušné daně. Pro cizince, zvláště pak movité Rusy, Ukrajince a Číňany, se pak jedná o jedinečnou příležitost jak se snadno a plnoprávně přestěhovat do Evropy a stát se občanem země, která je součástí Schengenu.

Získáme poctivé a pracovité občany, kteří budou odvádět velké částky do naší státní pokladny a zároveň nejenom že nebudou zabírat pracovním místa Čechům, nýbrž je pro ně budou naopak vytvářet. Spolupráce vedoucí k oboustranné spokojenosti je zde více než možná, proto mi zůstává nad současnou iniciativou Ministerstva vnitra ČR rozum stát. Česká republika je již teď v udílení občanství jednou z nejpřísnějších zemí v Evropě a vláda chce ještě přitvrdit.

Občanství se má udílet až po deseti letech (!) a vše má de facto záležet na svévoli úředníka. Dnes u nás legálně žije 420 tisíc cizinců, z nichž ročně o občanství žádá necelých 1900, tedy méně než půl procenta. Odhaduje se, že až 400 tisíc dalších u nás žije a pracuje nelegálně. To je problém. Odsud pramení naše ekonomické ztráty a kriminalita a to by se mělo řešit. Namísto toho činíme pravý opak, zavíráme vrátka a nejvyšší motivaci pro poctivé, kvalifikované a pracovité a s úžasem a bezmocně sledujeme příchod těch ostatních. Umím si představit desetitisíce nových českých občanů, kteří svojí poctivou, tvrdou a kvalifikovanou prací vytvoří oporu pro naše hospodářství i státní pokladnu. Za nepředstavitelnou však považuji dnešní praxi, kdy máme statisíce nekontrolovatelných, nekvalifikovaných a nelegálních přestěhovalců, se kterými dnes celkově vzato nikdo nic pořádně nedělá.  

V případě imigrace a udělování českého občanství nejde o množství, nýbrž o kvalitu. Nechť jsou naše dveře otevřeny všem, kdož pro naši společnost a ekonomiku budou citelným přínosem a nechť je tvrdě potíráno pronikání do země těch, kteří jenom zatěžují náš sociální systém a plní naše věznice. Evropa se propadá do nevídané ekonomické propasti a naše republika nemá čas na nekompetenci této vlády, proto nám nezbývá než z opozice ze všech sil prosazovat vše, čím jen můžeme českému hospodářství v této zlé době pomoct.