Migrační politika současné vlády nese stejné stopy nekoncepčnosti, nepromyšlenosti a nesmyslnosti, jako všechny ostatní klíčové vládní politiky. Česká ekonomika nezadržitelně spěje do recese a současná migrační politika vlády je jen dalším hřebíkem do hrobu českého hospodářského růstu.

Je zřejmé, že domácí ekonomika se neobejde bez schopných, iniciativních a pracovitých lidi. A právě přítok takovýchto migrantů, přítok mozků, by měl být naprostou prioritou naši migrační politiky, stejně jako je nespornou prioritou v každé dynamické a perspektivní ekonomice. Stejně tak odtok naších mozků do zahraničí by měl být největším strašákem pro skutečně čestné a zodpovědné ministry vlády.

Opak je pravdou. Česká republika trvale ztrácí svojí atraktivitu pro pracovité a perspektivní a to jak pro ty českého, tak i cizího původu. Není potom divu, že naše hospodářství bez těchto lidi skomírá. Migrační politika, místo toho aby byla přínosem a vítaným vzpružením pro domácí hospodářství, stává se v režii současné vlády spíše nesmyslným a do sebe zahleděným byrokratickým molochem.

Obraťme se k faktům. Od konce roku 2008, se počet platných povolení k zaměstnání v ČR snížil již o 92 294, tedy více než 3,5krát. Počet podaných žádostí o udělení povolení k dlouhodobému pobytu státními příslušníky třetích zemí poklesl jen mezi 31.12.2010 a 31.12.2011 o 12,8%. Celkový počet cizinců s povoleným trvalým a přechodným pobytem v ČR mezi léty 2008 a 2011 klesl více než 50 tisíc.
Úspěšnost žádosti o udělení povelení k dlouhodobému pobytu cizinců v ČR v roce 2011 je doslova tragická. Z 2 211 cizinců, kteří požádali o povolení v souvislosti s podnikáním uspělo pouhých 22%. V případě žádosti v souvislosti s možnosti zaměstnání byla úspěšnost cizinců pouhých 66% a dále se domácím úřadům dokonce povedlo zamítnout 18% žádostí o udělení povolení ze strany zahraničních výzkumných pracovníků.

I přes tyto negativní tendence v migrační politice státu a dlouhodobou hospodářskou stagnaci počet podnikajících cizinců v ČR nepřetržitě stoupá. Jejích hospodářský přínos zvláště v kontextu dlouhodobě se zhoršující demografické situace naši země je nedocenitelný. Ve většině případu se jedná o ekonomický aktivní lidi, kteří přijeli do naší země, aby rozšířily řády její progresivní a soběstačné střední třídní. Příjezdu takovýchto lidí, zvláště pak vědeckých pracovníků, bychom nejenom neměli bránit, naopak, měli bychom o jejich příjezd aktivně usilovat.