Dlouho jsem se záměrně nevyjadřoval ke kauze mého případného vydání a jen tiše jsem sledoval reakce všech zúčastněných. Vážím si hlasů, které vyjádřily pochybnosti o podstatě mého obvinění, i když třeba neveřejně.

Jedním z těch, kteří nahlas pojmenovali opravdovou podstatu dění na jaře tohoto roku, byl i předseda TOP 09 Schwarzenberg, který ve svém rozhovoru pro deník Právo řekl: "To byla akce tehdejšího předsedy klubu ODS pana Tluchoře, která mu nevyšla. Byla to jeho akce. My jsme se na tom nepodíleli. Oni byli plní naděje, že dostanou větší počet poslanců. Tluchoř byl velice úzce spojen s paní Kočí a oni mysleli, že tím se dostanou na výsluní. Ve skutečnosti to skončilo neúspěchem. V poslední konsekvenci ho to stálo i post předsedy klubu." (Právo, 30.7.2011)

Nechci zastírat, že mě žádost o mé vydání překvapila, a to nejen v kontextu jarního vnitrostranického puče, ale zejména v momentě, kdy jsem si celou žádost přečetl. Z mého pohledu je žádost Policie, která má sloužit jako podklad pro členy Mandátového a imunitního výboru PSP k rozhodnutí o mém vydání, silně nevyvážená, nekompletní a nebojím se říci tendenční.

Je pro mě zarážející, že se Policie vůbec nezabývala motivy, které pojmenoval i Karel Schwarzenberg a nevyslechla klíčové politické hráče, jakým byl Petr Tluchoř, tehdejší předseda Poslaneckého klubu ODS. Nevyslechla dle žádosti ani Lukáše Vícha, který zaznamenal skandální svědectví Kristýny Kočí o celé záležitosti. Nevyslechla ani Karolinu Peake, která byla účastníkem klíčových jednáních a svědkem vyjádření Kristýny Kočí, že obrátí půjčku v úplatek.