Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem pozorně poslouchal pana premiéra a myslím si, že si dovolím plagiovat jeho projev tím, že opakuje "opravdu je zapotřebí se řídit heslem opakování - matka moudrosti". A dokonce je dobré se zastavit u teze, že si nemáme zahrávat se stabilitou Evropské unie, což jsou věty, které tady v Poslanecké sněmovně opakovaně zaznívaly mimo jiné právě na účet pana premiéra před několika málo týdny a měsíci.

Já si myslím, že je zapotřebí opravdu si ujasnit to, o čem dneska hlasujeme, a nevnímat farizejsky to, že se nás to netýká, že my jenom máme umožnit drobnou změnu, nepatrnou změnu, nepatrnou úpravu, jak tady řekl pan ministr Kalousek, a abychom nebránili v tomto směru těm, kteří chtějí nyní aktivně cosi v rámci eurozóny zpřísňovat a měnit. Nás se to nedotýká podle těch tezí, které tady zazněly. Ale to není pravda, že se nás to nedotýká. Naopak.

To, že tady za - jak řekl pan premiér - za osm deset let někdo po nás bude tady o těchto věcech rozhodovat - tak si řekněme upřímně, že tím, pokud dnes něco takového schválíte, schválíme, tak v momentu, kdy se to schválí, tak jim výrazně ztížíme to, o čem následně za těch osm let budou mít možnost rozhodovat. Je to něco jako další ustanovení a další přijetí ustanovení jakési předmanželské smlouvy, která za osm let poněkud výrazněji omezí možnosti toho, co můžeme vyjednat v rámci přijetí a přijímání eura.

A naopak si řekněme, že se dostáváme do situace, kdy vlastní přijímání eura na základě stanovených a již přijatých podmínek není úplně jen spontánní náš proces rozhodování, ale že je to věc, která se dotýká vývoje české ekonomiky, která - pevně doufejme - nad hranicí možností jakýchkoliv vlád povede k tomu, abychom se přijetí eura blížili. A my se naopak můžeme dostat do paradoxní situace, kdy budeme velmi obtížně zdůvodňovat, proč to euro nechceme, když už bychom ho měli možnost přijmout. A to, co nyní bychom měli odsouhlasit, je jedna z těch věcí, která nám tu debatu za těch osm nebo deset let ještě výrazně ztíží. Jinými slovy řečeno, podepisujete závazek, omezujete možnosti vyjednávání těch, kteří o tom za osm až deset let budou rozhodovat. Taková je realita.

Stejně tak je dobré si připomenout to, že i dnes jsem přesvědčen, že tato vláda přistupuje k těmto dohodám pod tlakem obav toho, jestli Brusel proplatí nebo neproplatí miliardy, jestli se kontrolovat bude intenzivněji nebo méně intenzivněji. A strach z oněch zavírání kohoutků peněz z Bruselu je realita toho, proč tady je tak velká ambice rychle všechno schvalovat.

Děkuji za pozornost.