Tyto úlomky však působí i vnitřní zranění. Ta se projevují většinou zbytečnými a nic neřešícími řečnickými výpady některých členů ODS proti Evropské unii a nadále pomáhají udržovat při životě „protievropského ducha“ uvnitř ODS, se kterým řada jejích členů, včetně některých vrcholných představitelů, vnitřně nesouhlasí.
 
Protievropská rétorika Václava Klause a řady členů ODS zatemňuje zásadní skutečnost. Reálná politika ODS vůči Evropské unii není protievropská, ale realistická; je třeba ji poměřovat rozhodnutími vlády vůči Evropské unii. Ta nejdůležitější z poslední doby jsou: Nepřistoupení k fiskálnímu paktu, nepřipojení se k bankovní unii a souhlas se zřízením Evropského stabilizačního mechanizmu (ESM). Ani nepřistoupení k fiskálnímu paktu (který většina zemí eurozóny neplní), ani nepřipojení se k bankovní unii žádným způsobem Evropskou unii nepoškodilo, a nejen proto, že tato opatření jsou primárně určena zemím eurozóny. Naopak přistoupení k bankovní unii by mohlo poškodit Českou republiku. Byla to realistická rozhodnutí. Poslední jmenované -  podpora ESM - pak bylo rozhodnutí velmi vstřícně proevropské, protože se zřízením tohoto záchranného fondu měli problém i ti politici ODS, kteří se považují za eurorealisty.
 
Mýlí se proto ti, kdo tvrdí, že ať již bude novým prezidentem Karel Schwarzenberg, nebo Miloš Zeman, dostane se evropská politika ODS pod těžkou palbu buď sžíravých bonmotů, nebo zemitých a přisprostlých prohlášení. Naopak, proevropský prezident pomůže osvobodit ODS od staré olezlé protievropské nálepky a (doufejme) osmělí eurorealistické členy ODS říkat nahlas svůj názor.
 
Troufám si dokonce tvrdit, že realistická politika ODS vůči Evropské unii povede ke zmírnění nekritického nadšení kandidátů na prezidenta pro federalizaci Evropské unie. Až se jeden z nich usadí na Hradě a převezme odpovědnost. A pokud nepovede, nevadí. Praktické kroky činí a odpovědnost nese česká vláda.
 
Bylo by velkou chybou, kdyby politika ODS vůči Evropské unii v tomto roce nezůstala kritická a realistická. Rok 2013 se zdá být pro další vývoj Evropské unie zlomový. Dlouhodobá prosperita České republiky je závislá na úspěšném řešení dluhové krize v eurozóně a na dalším úspěšném vývoji Evropské unie jako takové, ať již se Česká republika v budoucnu stane, nebo nestane členem eurozóny, nebo dokonce i v případě, že bude stát mimo Evropskou unii. A proto je třeba, aby česká diplomacie kriticky a fundovaně vedla diskuzi nejen o řešení dluhové krize, ale také odstranění jejích příčin, které nadále přetrvávají, a také o chystaných zásadních změnách Evropské unie. Například o tom, zda snahy o urychlení politické integrace Evropské unie a především eurozóny nepovedou naopak k její dezintegraci.

Ing. Jan Bauer
 1. místopředseda poslaneckého klubu PČR
 předseda oblastního sdružení
 místopředseda regionálního sdružení
 zastupitel