Jestliže se dozvídáme, že R. Janoušek opilý záměrně srazil autem ženu, od nehody utekl, odmítal se podrobit zkoušce na alkohol, telefonicky se mohl pokoušet ovlivnit šetření, (česko-vietnamská společnost dokonce vyslovila podezření z možného nátlaku na poškozenou a její rodinu), je nám zřejmé, žepolicie měla podezřelého zadržet a po vystřízlivění na záchytce obvinit.Měla též informovat státního zástupce.
 
Dnes to ví všichni, počínaje policejním prezidentem, médii a konče každým občanem. Musím se ale ptát, jestli by to věděli, nebýt mediálního zájmu a nebýt toho, že jde o Romana Janouška, který je – jak se zdá – určen na odstřel. Jestli jde o výjimku nebo o pravidlo, jestli by padaly hlavy, kdyby byla policie k Janouškovi ohleduplná před měsícem a jestli nebude nadále ohleduplná k jiným vyvoleným.
 
Jistě, řadoví policisté pochybili, zřejmě budou potrestáni, pod některými šéfy se otřese židle. Ale případ Janoušek není jen o jednom opilci, který se nechal chytit ve chvíli, kdy opouští výsluní. Je o tom, že i před spravedlností jsou někteří rovní a jiní rovnější.
 
Něco jiného je odpovědnost právní, postihující toho, kde porušil konkrétní předpis, a něco jiného odpovědnost za špatné nastavení systému, špatné řízení. Jestliže nerovný systém zacházení s pachateli byl pravidlem, musí nést odpovědnost všichni, kteří jej pomáhali zavést nebo mhouřili oči nad jeho aplikací.
 
Aby měla policie autoritu, musí být důvěryhodná. Aby byla důvěryhodná, musí být důsledná. Musí prostě měřit všem stejně. Ne se chovat jako cyklista, který se nahoru hrbí a dolů šlape. Nešetřit přednostně vzájemná trestní oznámení politiků a s okradenými občany málem ani nesepsat protokol, protože „pachatele stejně nechytíme“ a „měli jste si dávat pozor“.

Zuzka Bebarová-Rujbrová, stínová ministryně KSČM pro rezort spravedlnosti