Po víc než třicet let si newyorští „komunální“ politici, kteří město řídili, půjčovali od bank víc a víc peněz, aby z nich hradili náklady na veřejné služby s chodem města a životem obyvatel související. Avšak začátkem sedmdesátých let z města odešla většina obyvatel představující tzv. střední třídu a jimi odváděné daně zmizely s nimi. Takže banky půjčovaly městu ještě víc než před tím. Ale rostoucí zadluženost New York City postupně začala dělat půjčujícím bankám velké starosti.

Vyvstala otázka, jestli New York City vůbec kdy bude schopen dluhy bankám splatit. A pak jednoho dne v roce 1975 banky prostě přestaly městu půjčovat. Na obvyklé schůzce finančního odboru New York City a úvěrujících bank chtělo město bankám jako vždy prodat svoje směnky výměnou za půjčky pod dozorem vedoucího finančního odboru města. Banky se měly dostavit jako tradičně v 9 hodin ráno, ale brzo se ukázalo, že prostě na pravidelnou schůzku nepřijdou. Setkání bylo přesunuto a banky přislíbily účast. To, co se toho dne v New Yorku City na radnici stalo, odhalilo radikální přesun moci nad městem. Banky chránící své půjčky chtěly mít povoleno „převzít správu města“. To apelovalo na amerického prezidenta, který ale pomoc odmítl. A jak to dopadlo? Na správu městských financí New York City byla vytvořena zcela nová finanční komise, která de facto začala město řídit. Mezi jejími devíti členy bylo osm bankéřů. Tudíž New York City začal být řízen prakticky bez politiky a politiků.