Vážený pane místopředsedo, vážený pane navrhovateli, dámy a pánové, já jsem měl pocit, že v minulé rozpravě jsem vystoupil, zdůvodnil, proč má být návrh zákona zamítnut, ale podle záznamu, které jsou v záznamech místopředsedů této Sněmovny, jsem zřejmě návrh na zamítnutí nepodal. Takže ho s dovolením v tuto chvíli podávám.
A snad jenom stručné odůvodnění nebo nějaký komentář.
Já pokládám za strašně nešťastné to, co se tady dnes odehrává, že na každou společenskou situaci, která se někomu nelíbí a která se stane tématem novinových článků, se reaguje změnou zákona. A za dvojnásob nešťastné pokládám, když se na takové situace reaguje změnou Ústavy. Mně to připadá opravdu nenormální, ať se na mě pan navrhovatel nezlobí, ale kvůli tomu, že se objevilo deset novinových článků, co je dobře nebo špatně, tak reagovat změnou Ústavy, kterou jsme přesně v této části před rokem v této Sněmovně diskutovali a došli k názoru, že abolice mají být vyňaty a mají být převedeny z výlučné pravomoci prezidenta do kontrasignované pravomoci. Já jsem nikdy příznivcem tohoto nebyl, ale respektoval jsem tenhle konsensus, který vznikl v této Sněmovně. Tak abychom rok na to přicházeli jenom proto, že se objeví pár článků v novinách nebo časopisech s tím, že musí být všechny ostatní milosti převedeny také pod zodpovědnost premiéra, resp. vlády.
Mně prostě připadá, že tímto způsobem s Ústavou opravdu nemáme zacházet. Ústava není trhací kalendář, to je něco, co má být stabilní, má logiku, že je stabilní a nemění se každý týden podle toho, jak se zrovna kdo vyspí a co mu přijde jako to důležité a zajímavé, co se má v tu chvíli řešit. Kromě toho, že k tomu mám tento obecný postoj, že se nemá v tomto směru na Ústavu sahat, tak upozorňuji, že ten návrh nemá žádné racionální jádro. Milosti prezidenta republiky nepatří do právního systému země. To je ústavní výsada vycházející z nějakých starých zásad, pravomocí, které měl panovník, které fakticky mění a ruší to, co se předtím na té právní úrovni odehrálo. Nejsou zpochybněním soudů, které předtím proběhly. Nejsou přezkumem soudních rozhodnutí, která předtím proběhla. Ta všechna proběhla, platí, jsou hotová. Tohle je zvláštní forma, která říká: Ano, panovník, a protože už panovníky nemáme, tak prezident republiky má někdy možnost zvláštního milosrdenství. Přesně tohoto milosrdenství, které umožňuje, aby někomu ze závažných zdravotních, sociálních, možná i jiných důvodů byl jeho trest odpuštěn resp. mu byl vymazán.
Proč z toho chceme dělat právní otázku, která, a to přece žádný jiný význam to nemá, nebo politickou otázku? Co má za význam, když to bude podepisovat premiér? Jediný význam, že tady zase na základě novinových článků nějaké skupiny polohysterických poslanců nebo poslankyň budou interpelovat premiéra a vykřikovat: Jak to, že jste to podepsal, pane premiére? Vy za to musíte vzít zodpovědnost! To je opravdu smyslem, to je jediným smyslem tohoto návrhu. To je jediným smyslem tohoto návrhu, vytvořit o každé milosti, která bude do budoucna provedena, politickou debatu v Parlamentu, jestli měla nebo neměla být učiněna. A to já říkám, že prostě milost v tomto směru není právní institut. Není, je institut zvláštního milosrdenství, který má být svěřen té jedné osobě nebo ho zrušme. To je také legitimní říct, nic takového být nemá. Ale udělat z toho politický problém, o kterém se budeme hádat na půdě této Sněmovny a za který budeme interpelovat vládu a vést tady dalekosáhlé debaty o tom, jestli ten člověk, kterému byla milost udělena, měl rakovinu nebo neměl rakovinu, jestli umře za dva roky nebo za čtyři roky mně prostě připadá neetické, nenormální. Vůbec bych to neotvíral.
Proto doporučuji, aby tento návrh zákona byl zamítnut.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
