Mnohokrát jsme opakovali, že prodej obecních bytů nájemníkům není cesta, kterou KSČM obecně podporuje, a to nejen proto, že přitom žádné nové byty nepřibývají. Na nájemce jsou přenášeny nové povinnosti, na které nemusí být všichni připraveni. Na druhou stranu plně chápeme obavy lidí, že by o svůj byt mohli přijít, zvláště když je dnes mediálně vychvalováno jen vlastnické bydlení. Nedivím se také, že si lidé chtějí byt koupit tam, kde bylo regulované nájemné zvýšeno tak, že je dokonce vyšší, než budou splátky za kupovaný byt.

Pokud tedy zastupitelé rozhodnou, že budou obecní byty prodávat, požadujeme, aby se tak dělo se stejným zvýhodněním, jako měli bytoví družstevníci. Tedy aby nájemce zaplatil asi třetinu ceny z aktuálních stavebních nákladů na výstavbu bytu. Ty dnes činí kolem 23 000 Kč z metru čtverečního. Dále požadujeme, aby města prodávala celé bytové domy, a to jedině družstvům, složeným z nájemců bytů. Důvody jsou jednoduché – jedině v bytovém družstvu má jeho člen zaručeno právo na bydlení ve svém bytě, a dále pouze při prodeji celých domů, kdy si potřebný úvěr bere bytové družstvo, se mohou o koupi bytu ucházet všichni řádní nájemci. Hlavně starší lidé by totiž nemohli získat úvěr na koupi bytu do vlastnictví.
 
A právě to bylo důvodem, proč v některých pardubických domech zůstalo až 30 % bytů neprodaných, patří tedy městu a lidé, kteří v nich bydlí, jsou nadále nájemci obecních bytů. Na jejich bydlení by se nemělo nic změnit, přesto jsou někteří vystaveni atakům svých sousedů – nyní vlastníků bytů. V domech vzniklo společenství vlastníků jednotek (SVJ). Podle zákona o vlastnictví bytů (č. 72/1994 Sb.) je v něm oprávněným jednat za město zástupce, který má značnou váhu hlasu, podle velikosti svého rozhodovacího podílu. K tomu musí mít pověření od rady města, která jediná rozhoduje o pronájmu obecních nemovitostí. Zástupce města by proto měl především vystupovat v zájmu a na ochranu nájemců obecních bytů. Protože pronajímání bytů je samostatnou působností obce, mohou se nespokojení nájemníci obracet přímo na kontrolní výbor zastupitelstva, aby pomohl. Stejně tak platí, že usnesení SVJ, ať již ze shromáždění nebo výboru, se vztahuje jen na vlastníky bytů, tedy na město, nikoliv na nájemce v jejich bytech. To se týká i příspěvků na správu společných částí domu, které hradí vlastníci jednotek, nájemníci platí městu stanovené nájemné.
 
Připomínám, že s vlastnictvím bytové jednotky v bytovém domě jsou spojeny i povinnosti dodržovat zásady dobrých mravů, obvyklé principy soužití a slušného chování. Nezasahovat do práv ostatních a nebránit nikomu v užívání společných prostor domu. Ve vyspělé společnosti by se tedy vztahy mezi nájemci a vlastníky bytů neměly změnit ani po tzv. privatizaci. Bohužel, u nás je tomu dnes jinak. Přesto doporučuji řešit všechny spory trpělivě a jednáním v domě, předcházet soudním sporům. Na závěr mám přeci jen trochu optimistickou informaci: Státní fond rozvoje bydlení vyhlašuje program na podporu výstavby nájemních bytů; o nízko úročené půjčky se mohou ucházet i bytová družstva!