Jde tu o letitý, stále dokola se opakující boj o skutečnou nestrannost a nezávislost práce žalobců. Buď bude státní zastupitelství fungovat jen jako nástroj politiků, který slouží k udržení, nebo dobytí své moci, nebo se mu umožní opravdu nestranná práce, v rámci které se bude měřit všem občanům ČR stejným metrem.

Současný vývoj ve státním zastupitelství odhaluje i slabosti celého vybudovaného systému, který startoval v roce 1993 pod taktovkou ODS. Tehdy zanikla prokuratura, jejíž činnost byla vyhodnocena jako nevyhovující, negarantující nestrannost práce žalobce a vznikla soustava státního zastupitelství, s cílem znemožnit zasahování do živých kauz z centra a vtisknout důvěryhodnost práci žalobce.  Ze současných zkušeností existence státního zastupitelství je zřetelně vidět, že kýžený efekt se nedostavil, „vývěsní štít byl sice přemalován,“ ale pověst státního zastupitelství je dokonce horší, než tomu bylo za  prokuratury! Nutno si proto klást otázku, proč byl tento orgán vůbec vybudován, když  vlastně negarantuje cíle, jež byly v jeho původním zadání, a kdo je odpovědný za  pokřivení těchto původních požadavků a zadání! Je potřeba především na tyto otázky hledat odpověď a volat konkrétní politiky k odpovědnosti.

Dále je třeba se do budoucna zabývat otázkou postavení veřejné žaloby v rámci jeho ústavního ukotvení. Jsem přesvědčena, že pokud zůstane státní zastupitelství v područí moci výkonné, nikdy nedojde k nápravě a nebude mu dopřáno, aby skutečně nestranně a nezávisle pracovalo.  Jedná se totiž o orgán justičního typu, jehož cílem je dosažení spravedlnosti, a proto je třeba jej řadit do soustavy justice, tak jako je zařazována žaloba ve většině vyspělých demokratických zemích.