Současná probíhající akce Jihočeských studentů, kteří se ostře vymezují vůči zástupkyni KSČM, jenž má zastupovat resort školství na krajské správě se dá skutečně krátce pojmenovat jako svědomí národa. Svědomí, jenž nezůstalo sedět za pecí, tak jak to předvedli voliči v posledních krajských volbách.

Můžeme namítnout, že jsou mladí, komunismus nezažili, že jsou zmanipulovaní a podobně. Ale je tomu skutečně tak? Stejné věty slýchali i studenti v roce 89, kdy se jako první v tomto státě sjednotili a hlasitě projevili svůj názor. Názor, který se mnohým líbil a jiným nikoliv. Ale přitom docílili velkých změn. Bohužel jednu změnu nezvládli. Myšlení a postoje většiny. Většiny, jenž byla zvyklá dlouhou dobu být někým vedena, usměrňována a vychovávána. Zjednodušeně řečeno, nepovedlo se většinu národa změnit v tom, že jsme každý zodpovědný za sebe, ale i za to, co se kolem nás děje. Že náš život nekončí zavřenými domovními dveřmi a že pokud se nebudeme aktivně zajímat a zapojovat do dění kolem sebe, tak ve výsledku na to doplatíme nejvíc my sami. A přesně toto se dnes děje v naší společnosti. Naše všeobecná lenost a náš nezájem o věci veřejné nás dovedly až do dnešní situace. A nyní je jen na nás, zda si vezmeme z našich chyb ponaučení, či nikoliv.