Vždyť také nejvíc nových titulů vycházelo právě před těmito nedávno prožitými svátečními dny a nebývaly malé – padesátitisícové náklady byly běžné. Když jsem před nedávnými svátky byl v jednom velkém hypermarketu, takovém toho druhu »od jehly až po lokomotivu«, v oddělení s knihami bylo kupujících nejméně. Měli tam přitom od všeho něco – pohádkové knížky pro nejmenší, nejrůznější encyklopedie, odbornou literaturu včetně té o informatice, romány pro dívky a ženy (nechyběla ani moderní červená knihovna). Jenže, knihy dnes zřejmě patří mezi věci zbytné…

Dovedou vlastně dnešní děti (ale i dospělí nebo ti skoro dospělí) ještě číst? Nemyslím tím, že by neznaly písmena, tomu je škola přece jen naučí, ale chce se jim vůbec knížku otevřít, prolistovat, začíst se do ní, hledat v jejích řádcích něco nového? Když se dnes zeptáte staršího školáka, chce-li tu nebo onu encyklopedii, literaturu faktu, případně - co naposledy četl, odpoví vám otázkou, proč? Má přece internet, tam je všechno, tak proč by ještě bral do ruky knihu?
 
Vzpomínám-li na své dětství, tak se mi vybaví, jak jsem jako první bral do ruky dárek, který již od prvního pohledu upozorňoval na obsah – na to, že pod barevným papírovým obalem je knížka. Miloval jsem ty z edice KOD (Knihy odvahy a dobrodružství), mayovky, ale i mušketýry Alexandra Dumase. Mými společníky se stávaly kapesní encyklopedie OKO a celá řada dalších. Jenže, to byly také doby, kdy kniha nepatřila k přepychovým záležitostem jako dnes. I proto je v současnosti méně rodičů či prarodičů, kteří postávají v knihkupectví před policemi s novinkami a přemýšlejí, který autor a který titul by jejich ratolestem vyhovoval. Ceny knih šplhají do závratných výšin a, bohužel, po Novém roce porostou ještě víc. Nová daň z přidané hodnoty zvedne hodnotu literatury v korunách opět víc. A ještě něco možná brání tomu, aby se sáhlo po knize – často, zejména v překladech, jakoby se vytrácela krása českého jazyka. Autorům chybí láska k rodné češtině. Možná i proto, že jsou jim až příliš vzdálená díla Karla Čapka, Ivana Olbrachta, Aloise Jiráska a dalších velikánů naší literatury, kteří svou mateřštinu milovali.

Internet, mobilní telefon, video – to všechno jsou nezbytné vymoženosti moderní doby, ale tu útlou či silnější knihu, kterou jsme nedávno našli pod vánočním stromečkem, nahradit nemohou

Petr Braný, poslanec PS PČR za KSČM