S nevěřícím zděšením jsem si tento týden přečetl v médiích vyjádření, která pronesl ředitel pražského dopravního podniku Vladimír Lich na besedě s občany. Dopravní podnik dle jeho slov není sociální podnik a jeho jako ředitele nemusí zajímat, zda když zdraží jízdné, nebude mít část občanů již finanční kapacity na užívání městské hromadné dopravy. To je prý starostí státu a ministerstva práce a sociální věcí. Lich do podniku přišel, aby šetřil, není politik, a proto se na tyto věci ohlížet nemusí… První, co mne napadlo při čtení těchto slov, bylo: Quo vadis, Praho?

Ano, z části souhlasím s tím, že Dopravní podnik by měl být do jisté míry odpolitizován a nebráním se ani tomu, aby byl řízen po vzoru podobných podniků v zahraničí více profesionálně a lidmi se zkušenostmi z byznysu. Ovšem tak radikální pohled, jako má na řízení podniku financovaného z veřejných peněz jeho ředitel Vladimír Lich, mne coby politika zaráží, jako občana navíc osobně uráží.

Nemohu rozhodně souhlasit se snahou ředitele Licha omezit pravomoci Dozorčí rady Dopravního podniku. Jakékoliv zásahy do kompetencí tohoto orgánu, jak po tom volá pan Lich, by byly v rozporu s deklarovanou snahou o zvýšení transparentnosti hospodaření společností vlastněných hlavním městem. Odpovídalo by to však bezprecedentnímu postupu vedení pražského magistrátu, které poprvé v novodobé historii odmítlo do Dozorčí rady jmenovat zástupce opozice.