Jerzyho Buzka jsem měl možnost blíže poznat už v minulém volebním období, kdy jsme byli členy stejného výboru, a sice výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, a vzhledem k počátečním písmenům našich přijímení jsme v zasedací místnosti dokonce sedávali vedle sebe. Silně na mě zapůsobil svým obrovským rozhledem i nadhledem a praktickým přístupem k evropské integraci.

Jerzy Buzek nebyl tolik politikem velkých slov, jako spíše politikem konkrétních činů. Jako aktivní a neohrožený bojovník proti komunismu a pozdější předseda vlády v demokratickém Polsku těžil ze své vynikající pověsti a silného morálního a politického kreditu, který mu umožnil stát se historicky prvním předsedou EP ze států střední a východní Evropy. Prokázal schopnost kompromisu a umění citlivého slaďování stanovisek jednotlivých politických frakcí. Za jeho působení ve funkci narostl vliv Evropského parlamentu, se kterým členské státy konečně začaly jednat jako rovný s rovným.

J. Buzek bravurně zvládl nelehkou situaci po vstupu lisabonské smlouvy v platnost  a bezpečně provedl EP i úskalím korupčního skandálu některých europoslanců. Proevropský přístup J. Buzka nebyl fanatický, ale střízlivý a zasazený do kontextu jednotlivých národních identit,  na které vždy kladl důraz.

Jako rodák z Těšínska měl velmi blízký vztah k Čechům a Moravanům a když v květnu 2010 postihly území České republiky ničivé povodně, osobně navštívil postižená místa na severní Moravě a zasadil se o to, aby se na odstraňování škod podílel i Fond solidarity EU.

Evropanství J. Buzka nevycházelo z teoretických úvah, ale bylo opřeno o osobní životní zkušenost, a proto jako přesvědčený Evropan dokázal být i přesvědčivý, což se zdaleka nedá říct o každém z dnešních vrcholných evropských politiků.