Nepatříme ani k nejbohatším státům EU jako Švédsko, které navíc vzhledem ke své geografické poloze nemá z evropské integrace takový užitek jako státy ležící v nitru Evropy. A nacionalistické, v ekonomických potížích se potácející Maďarsko snad také není něčím, co by bylo hodno našeho obdivu a s čím bychom se měli ztotožňovat.

Pod taktovkou premiéra Nečase se tak v EU chováme jako černý pasažér, který se pohodlně veze, ale nechce se mu za jízdu platit. Vháníme se tak sami do izolace, v níž se ocitáme spolu se státy, se kterými nás nejvíc spojuje euroskeptický postoj nejvyšších politických představitelů. Našimi přirozenými spojenci by přitom měli být v prvé řadě naši sousedé, se kterými jsme nejvíc ekonomicky a kulturně provázaní. S těmi si však premiér Nečas jak vidno nevolá, a přestože se spolu se svou stranou při každé příležitosti zaklíná národními zájmy, v rovině praktické evropské politiky se k nim chová značně macešsky.