Jako poslankyně Parlamentu ČR jsem současně, mimo jiné, i místopředsedkyní výboru pro obranu a členkou podvýboru pro vězeňství. A protože se lépe jedná a rozhoduje o věcech, na které si, obrazně řečeno, můžete sáhnout, navštívila jsem spolu s některými dalšími členy toho výboru koncem února vazební věznici v Praze-Ruzyni. Měli jsme možnost se s tímto zařízením podrobně seznámit. Jedná se o velmi rozsáhlý komplex budov. Věznice byla přestavěna v roce 1935 z cukrovaru, typická pro ni je charakteristická strážní věž.

Kromě ředitele tohoto vězeňského zařízení Ivana Horáka se nám věnovalo i vedení Generálního ředitelství vězeňské správy. Byli jsme seznámeni s provozem, problémy s financováním tak složité a rozsáhlé instituce, strukturou a počtem zaměstnanců i charakterem provinění vazebně stíhaných. Aktuálním tématem samozřejmě byla i tolik diskutovaná amnestie, vyhlášená bývalým prezidentem Klausem. Zajímalo nás, jaký názor na toto téma mají lidé, pro které je práce v tomto oboru zaměstnáním, lépe řečeno posláním. Posláním proto, že problémů k řešení je víc než dost a možnosti odměňování jsou v současné době velmi omezené. 

Amnestii považují pracovníci vězeňské správy za správný krok, většinu amnestovaných tvořili dle jejich názoru lidé, kteří se provinili bagatelními činy, neplnili třeba vyživovací povinnost. Možnosti splácení závazků v případě odsouzených „neplatičů“ jsou velmi omezené. Pracovních možností není moc, v Praze jsou to především úklidové práce v některých městských částech. Díky amnestii se uvolnily vězeňské kapacity a je tak i více možností pro sociální práci s vězni. Překvapila mne keramická dílna a některá díla „klientů“, vystavená na chodbách, což podstatným způsobem celou instituci v mých očích zlidštilo. Unikátním výrobkem je model celého komplexu, doplněný i o obslužná zařízení, příjezdové komunikace, veřejné osvětlení, osazení strážních věží, vozidel i ostrahy, v níž se někteří zaměstnanci dokonce poznali. Celý model je dílem zručných rukou jednoho z vazebně stíhaných, který jej zvládl za osmnáct měsíců svého pobytu. Tato maketa, vypracovaná ve všech detailech i s nočním osvětlením, slouží jako výuková pomůcka pro nové členy ostrahy, aby měli celý areál tzv.“na dlani“.

O to víc jsem byla zvědavá na návštěvu v „naší“ věznici v Ostravě-Heřmanicích. Faktem je, že režim i prostředí ve vazební věznici je odlišný od vězeňského zařízení, kde si vězni odpykávají svůj trest. V březnu jsme konečně našli s panem ředitelem Petrem Kadlecem vhodný termín návštěvy a s kolegyní poslankyní z výboru Renátou Witoszovou jsme zahájily návštěvu u sympatického pana ředitele, který nás seznámil s historií, vývojem, současným stavem i perspektivou tohoto zařízení. Za doprovodu zodpovědných pracovníků jsme si prohlédly celé zařízení. Ve srovnání s Ruzyní je areál menší, avšak modernější, s prostornějšími celami a mnoha aktivitami, kterými se snaží vedení věznice pobyt vězňům pokud ne přímo zpříjemnit, tak alespoň umožnit jim využít čas aspoň trošku smysluplně. Pro ostravskou věznici je typický široký výrobní program, dílny jsou vybaveny standardními technologiemi. Tam vyrobený kovový nábytek je kvalitní, opravují tam i poničený vězeňský nábytek. Další významnou aktivitou je třídění kovového  odpadu.