Společnost ráda toleruje takzvanou zdravou odvahu, motivovanou dobrými úmysly. Avšak o skvělých úmyslech vládnoucích politických stran lze s úspěchem pochybovat.

Sociální demokraté s drzostí vlastní představitelům předrevolučních komunistických vlád na jednu stranu tvrdí, že se vypořádají s rostoucím dluhem státu, aby zároveň s nechutnou ničemností prosazovali další obrovské výdaje.

Na televizní obrazovce slibuje Jiří Paroubek, bez uzardění nad svou nehoráznou lží, že třinácté důchody nebudou mít vliv na zvýšení deficitu veřejných financí. Prý dokonce ví, kam pro potřebné peníze šáhnout, nejlépe skrytě do našich kapes, například formou zvyšování daní. Špičky této strany drze spoléhají na to, že růst cen výrobků a služeb, který obvykle následuje po zvýšení odvodů státu, se na někoho svede, nejlépe na předchozí vlády, a je jim docela jedno, jestli je vedli jejich tehdejší spolustraníci. My jsme noví muzikanti, my přece nic nezavinili.

Více: Liberálové: Vlastní snad už Paroubek i televizi?

K Paroubkovi se přidává i stejně nechutný Škromach. A tak také on s vážnou tváří přednáší obecnému lidu tuhle drzou lež prostřednictvím televizní obrazovky jako by nevěděl, že rozpočet státu zahrnuje i výnosy z hospodaření státních podniků, výnosy z firem, ve kterých má erár majetkovou účast (dividendy), a že úroveń  jejich zisků ovlivňuje konečnou bilanci veřejných prostředků. Pomáhat takovýmto lidem v jejich kariérách je neodpovědné a ostudyhodné.