Vrácení jednoho letounu L-159 nelze vnímat jinak, než jako přiznání faktu, že celý obchod byl od začátku až do konce zpackaný. Pochybnosti nadále budí kvalita dodaných letounů CASA a zřejmě nevratné jsou škody způsobené tím, že armáda tento typ letadel nechtěla. Především základní parametry, tj. dolet a nosnost, už opravit rozhodně nelze.

Vrácení jednoho stroje je přitom jen velmi chabou kompenzací, neboť armáda má těchto letounů nadbytek. Útěchou přitom nemůže být ani skutečnost, že jde o dvoumístný letoun, který lze využít k výcviku pilotů. Jinak by to byl doslova danajský dar. Nejenže má nulovou hodnotu, ale peníze dokonce spotřebovává tím, že je nutné platit za jeho konzervaci.

Jaký bude další vývoj kauzy možná poodhalí orgány činné v trestním řízení, které, jak doufám, na rozpletení případu usilovně pracují.