Už dnes je ale jasné že pokud si někdo sliboval od přímé volby nějaký zásadní politický skok, byl naivní. A také, že 1. kolo voleb poznamenal rozptyl hlasů na levici.

Politická aritmetika patří mezi kriteria, které by voliči ale i politické strany neměli přehlížet.. Volba pouze podle niterného zalíbení logicky k rozptylu hlasů vede Poněkud vychladl vztah občanů k přímé volbě – 61% volební účasti (na severozápadě Čech dokonce jen 52%) je méně než činila účast v posledních parlamentních volbách. Hodně se dnes hovoří o změně, tak se nabízí otázka zda postoupili představitelé změny a nebo spíše minulosti ? A co dál s tímto výsledkem?

Nyní tu máme kontroverzního Miloše Zemana, který se hlásí k levici, ale který byl mužem kritizované kartelové oposmlouvy mezi ODS a ČSSD a opírající se též o pragmatické pravicové voliče. A proti němu ryze pravicový Karel Schwarzenberg; dříve člen ODA, od roku 2009 předsedou strany TOP 09 a nyní ministr zahraničí v nejneoblíbenější české vládě Rozdíl mezi postupujícími je jen přes půl procenta. Jak se rozhodnout mezi nimi ?

Asi nelze tuto situaci srovnávat s francouzskými volbami v roce 2002 kdy i radikální levice v druhém kole podpořila představitele republikánské pravice Jacquese Chiraca proti extrémistovi Le Penovi. Takto fatální volbu před sebou rozhodně nemáme. Obtížné je hledat také paralelu s rokem 1935, kdy komunisté v obavě z nástupu reakce v době nástupu Hitlera ve fašistickém Německu podpořili raději Eduarda Beneše.

Ten, kdo by chtěl volit jen srdcem, možná nebude mít v 2. kole koho volit. Kdo chce volit rozumem, dostává se nyní do obtížné situace nuceného výběru ze zbylých možností a tedy kompromisu s některými hodnotami. To, že ne všechny představy promítané do volby prezidenta voličům vyšly, ale není tragedií ani koncem světa. Z volby podle principu menšího zla asi nelze být nadšen, ale je to nyní jediné reálné.