Návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti měl být zlatým hřebem v boji vlády Petra Nečase za udržitelné veřejné finance. Co víc než měnit ústavní pořádek země může ještě vláda udělat? Ukázalo se však, že debata s odbornou veřejností i s opozicí nevedla k dostatečně širokému konsensu o takové změně.  Nalézt účinnější fiskální rámec pro veřejné peníze je potřebné, ale vládní návrh není dostatečný.

ČSSD vyslovila nespokojenost s parametry návrhu (nastavení kriteriálních dluhových pásem a akcelerace opatření při jejich překročení) a odmítla hlasovat o návrhu bez ujasnění prováděcích zákonů a dalších předpisů. Navrhla proto přerušení jednání do vyjasnění výhrad. Ministr Kalousek si je vědom, že potřebuje ústavní většinu, a tak vysílá vstřícné signály, že je k debatě o dílčích úpravách připraven.

Obávám se ale, že nedostatečná byla už diskuse o principech, na kterých je návrh tzv. finanční ústavy postaven. Odpovědná rozpočtová politika by měla usilovat o dynamickou rovnováhu ekonomiky, která bude schopná zajistit potřeby občanů. Rovnováha v dynamickém systému se prosazuje skrze nerovnováhy a nebezpečnou nerovnováhou se stává taková, která přechází do nezvládnutelné spirály. Mělo by nám jít o to, zadlužování regulovat, ne zakazovat. Jinak zavádíme ne brzdu dluhu, ale také brzdu růstu.