Rojí se různé škodolibé a často ne zcela uvážlivé komentáře, které vidí v rozpadu eurozóny pomalu jediné správné vyřešení nerovnováh uvnitř EU.

Podle mého soudu se mezi ně řadí i Pavel Kysilka, šéf České spořitelny a člen NERV, který ve svém nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny otevřeně říká, že by bylo ideální, aby kromě malého Řecka opustilo eurozónu i rozměrné Španělsko. Další vývoj v Řecku asi naznačí výsledky blížících se mimořádných voleb. Španělsko je ale jiná káva.

Španělské problémy jsou jiné než řecké. Španělská krize je hlavně dozvukem americké hypoteční krize. Počátek tohoto tisíciletí byl totiž ve Španělsku ve znamení boomu trhu nemovitostí a trh přiživoval i zájem bohatých severoevropanů si zde kupovat nemovitosti pro trávení celého důchodu. Především ale Španělsko představuje 12% HDP celé eurozóny. A v evropské dominu by se po Španělsku začala kácet Itálie, která tvoří dokonce 17% HDP celé eurozóny. Náklady návratu Španělska k pesetám by tak byly rozhodně vyšší než dosavadní hry s virtuálními penězi při záchraně eurozóny.

V zaujetí řeckým problémem se nyní dělají alarmistické paralely se Španělskem, jako by se už v Madridu mělo pomalu platit devalvačními pesety. Stínový ministr financí ČSSD Jan Mládek v rozhovoru pro CFO World varuje před zlehčováním problému případného euro-exitu Španělů či šíření obrazu Španělska jako země před bankrotem. ČR nežije ve vzduchoprázdnu a dopad takové události na dezintegraci celé EU je nasnadě. Ostatně ČR je úzce spojena s ekonomikou Německa, kterou váží se Španělskem životně důležité obchodní i finanční vazby.

Problémem španělských bank je jednak to, že mají v nesplácených hypotéčních úvěrech utopeno přes 180 mld. eur, jednak to že vkladatelé španělských bank začínají stěhovat své eurovklady do Německa čímž bankám vysychá likvidita Podíl nesplácených úvěrů španělských bank neustále roste a podle posledního údaje z března tohoto roku dosahuje 8,4 %. Od roku 2009 hledá španělská vláda jak pomoci bankovnímu sektoru, ale marně. Příkladem může být Bankia, která vzniká počátkem roku 2011 sloučením jedné velké banky a šesti menších regionálních spořitelen. Jde o kolos s 12 miliony klientů.a bilanční sumou kolem 400 miliard eur. Vznikla tak čtvrtá největší španělská banka.Ani tato koncentrace však nepomohla, Do vínku jí bylo dáno obrovské množství toxických úvěrů, které se postupně začaly vymykat kontrole.