V eurozóně míra nezaměstnanosti dosahuje 11,7%, v celé EU je 11% a u nás v Česku byla v prosinci na 9%. Celkově je u nás bez práce nyní asi 540 000 lidí, v eurozóně je to 15, 6 milionu osob a v celé EU je to  22,5 milionu lidí. Čísla jsou to velmi špatná a politici by si měli klást otázku, proč tomu tak je a co se tím dá udělat, aby se to změnilo. S tímto stavem totiž nemůže být asi nikdo spokojen.

První moje poznámka se týká toho, jak je na tom Česká republika ve srovnání s EU a s eurozónou. Přestože jsme my Češi k sobě hyperkritičtí, tak bychom si měli uvědomit, že jsme na tom relativně stále dobře. Naše míra nezaměstnanosti je sice na české poměry jedna z nejvyšších v historii ČR, ale ve srovnání s EU jsme na tom nadprůměrně dobře. Myslím, že spousta evropských států by byla šťastná, kdyby měla tak nízkou nezaměstnanost jako máme my - namátkou Řecko nebo Španělsko, kde je nezaměstnanost přes 20%.

Druhá poznámka se týká příčin nezaměstnanosti. Je zřejmé, že EU jako celek se potácí již několik let v krizi. Před několika lety se psalo o tom, že krize bude mít patrně tvar W. Tato předpověď se ukazuje jako realistická. Po prvním propadu v roce 2009 máme nyní další v roce 2012, což ukazuje na hloubku problému, ve kterém se nacházíme. Je to kombinace vysokých dluhů domácností, podniků i vlád, nízké poptávky a přesunu výroby mimo EU. Výsledkem je vysoká nezaměstnanost v celé EU.

Vysoká zadluženost států, domácností i firem je v EU skutečností, která nemůže být nijak zastírána. Od 2. světové války státy, domácnosti a firmy nikdy takto zadlužené nebyly. Věřitelé přestávají věřit tomu, že se jim jejich půjčky vrátí a náklady na další zadlužování proto prudce rostou viz Řecko, Portugalsko, Irsko, Španělsko atd. Státy proto šláply na brzdu veřejných výdajů a to se okamžitě projevilo v růstu nezaměstnanosti. Další dluhy ale řešením nejsou.

Nízká poptávka v EU je důsledkem hospodářského zpomalení. Lidé si uvědomili, že další a další zboží a služby na dluh nebudou schopni splácet a omezili své útraty. Velmi je v tom podnítily i vlády, které začaly šetřit, což se projevilo na sociálních transferech. Domácnosti proto mají nyní hlouběji do kapsy. Pokud nakupují nějaké zboží, tak je to velmi často zboží, které se vyrábí mimo EU. A zde se dostáváme k samotné podstatě problému nezaměstnanosti v EU. Touto podstatou je skutečnost, že se výroba z EU stěhuje pryč a tím pádem mizí i pracovní místa.