"Teď se přiznám,« prohlásil Kuba, »že úplně přesně nevím, v čem je tento rozdíl a neumím na tuto otázku odpovědět."

Na uvedenou otázku ministr Kuba ani odpovědět nemohl. Protože neexistuje kompletní soupis majetku, ze kterého by se vycházelo jak při ocenění, tak při celkovém výpočtu. A navíc asi netuší, že již zástupci nově vzniklého československého státu po roce 1918 na mezinárodní půdě oprávněně hájili stanovisko, že "církevní statky jsou státním majetkem a církvi jsou pouze svěřeny do užívání". "My si nechceme vytvářet majetkovou základnu z cizích zdrojů,« cituji v této souvislosti předsedu Bratrské jednoty baptistů Milana Kerna, »tedy od státu«. K tomu pak ještě dodal: »A protože jsme nevlastnili žádné jiné lesy, pole a budovy a komunistický režim nesahal přímo na modlitebny a byty kazatelů, tak nemáme důvod si těch 227 milionů brát."  Ano, i to je důkaz o hanebné účelovosti zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, který spatřil světlo světa nejen zásluhou zkorumpované vlády Petra Nečase, ale i římskokatolické církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou. Spěch, s nímž naposledy vláda podepsala smlouvy o státním daru vyvoleným církvím, připomněl, že stále ještě je z čeho a komu rozdávat, když je na tom kořistnictví zájem. Na základě mnohamiliardového daru se rodí moderní aliance »trůnu a oltáře«. Když pominu placenou stafáž řady církví, pak v nahotě jde o alianci kleptokratické a klientelistické vládní pravice s pravicově orientovanými preláty římskokatolické církve.