Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, hodnota člověka prý není dána jen sumou let, která mu osud nadělil. S tím lze nepochybně souhlasit, neboť spolehlivým měřítkem jsou především skutky na křižovatkách života. Jan Palach na těchto křižovatkách obstál. Svůj kredit zakládal na vnitřní poctivosti, na schopnosti vnášet svůj úctyhodný vklad do proudu společenských událostí. A to je nepochybně důvod, proč bychom se Janu Palachovi měli poklonit jako jeden národ, mimo jiné i prostřednictvím poctivého reflektování toho, co vstoupilo do našich dějin jako Pražské jaro.

Osobně jsem ve Sněmovně návrh zákona na doplnění kalendáře svátků a významných dní o nový významný den - Den Jana Palacha - podpořil. Vznesl jsem ovšem věcnou výhradu proti ideologicky formulované důvodové zprávě připojené k navrženému zákonu. Ta zpráva totiž zamlčuje Palachovo skutečné přesvědčení i motivy jeho činu a prezentuje ho jako symbol boje proti totalitě. Škoda že předkladatelé posuzovatelé návrhu zákona nepřenechali starost o seriózní analýzu naší společné minulosti především odborným pracovištím. Parlament totiž není vědecký ústav. Dějiny by se skutečně neměly vykládat podle výsledků voleb. Měly by se opírat o celospolečenskou zkušenost a zejména o odborné postižení podstaty minulých procesů.

Podle poslance Vítězslava Jandáka Jan Palach žádnou důvodovou zprávu nepotřebuje. Tomuto přístupu do jisté míry rozumím. Ovšem parlamentní zvyklosti, jak zde uvedla předkladatelka, jsou neúprosné a na kompromisní návrh, který by umožnil ponechat Jana Palacha přístupného coby symbolickou postavu celé naší společnosti, koaliční poslanci zatím neslyší.

Je pochopitelné, že moje kritika jednostranné ideologické a zcela ahistorické interpretace Palacha a jeho oběti nebyla předkladatelům posuzovaného zákona příjemná, čímž vyvolala zájem nejen médií, ale i širší veřejnosti. Ne, nepropadl jsem panice při již tradiční mediální salvě. Vím, velmi dobře vím, že politická poptávka vždycky najde nějakého horlivého, na faktech nezávislého ideologa, nějakou angažovanou troubu.

Nenechal jsem se tedy vmanévrovat na pokleslou duševní a politickou úroveň těch, kteří si vystačí s kompilací polopravd, lží a nenávistných výpadů mnohdy jdoucích až do polohy historicky nechvalně známého boje s žido-bolševickým nebezpečím. Ano, pro ty, kdo nejsou slušní a poctiví k faktům, jsem se stal nepohodlným oponentem. Jiní ovšem moje názory sdílí a připomínají, že čin Jana Palacha měl přímou souvislost s obrodným procesem, který tehdejší studenti aktivně spoluvytvářeli. Právě z jejich řad se nyní ozývá "Nepřipusťme, aby byl Palachův čin přetaven podle současného politického zadání.". A jejich mladší kolegové jdou ještě mnohem dál.