Současná vláda se přes veškeré peripetie uvnitř koalice pomalu dostává do druhé poloviny svého vládnutí, a je proto načase bilancovat – včetně situace na rezortu obrany za poslední dva roky.

České ozbrojené síly se bohužel staly obětí nerozvážných politických rozhodnutí a mocenského soupeření v nejvyšších patrech nynější koaliční vlády. Navzdory celé řady razantních prohlášení Alexandra Vondry, že další snižování výdajů na obranu může ohrozit bezpečnost ČR, ministr vždy nakonec souhlasil s dalším utahováním opasků na svém rezortu. Česká republika se tak řadí mezi členské NATO s nejstrmějším propadem výdajů na obranu (43,7 miliardy Kč v roce 2012, 38,8 miliard Kč v roce 2013 a 35,7 miliard Kč 2014). Je proto namístě obávat se, že kvůli těmto radikálním škrtům bude muset Česká republika dříve či později rezignovat na své vojensko-politické závazky v rámci NATO a EU.

Kapitolou samou pro sebe je pak přístup vedení ministerstva obrany, a potažmo i celé vlády, k tomu nejcennějšímu, co armáda má – tedy k lidskému kapitálu. Výrazné škrty v oblasti finančního ohodnocení vojáků svou podstatou ohrožují dlouhodobé fungování ozbrojených sil. Armáda se stává beznadějně neschopnou konkurence na trhu práce. Nadále hrozí, že bude pokračovat odliv zkušených odborníků, kteří jsou pro chod armády nepostradatelní a do jejíchž výcviku byly investovány značné prostředky. Navíc rozhodnutí zdanit vojákům příspěvky na bydlení může pro mnohé znamenat vážné zhoršení jejich finanční situace.

Přes veškeré počáteční snahy a ujišťování ministra Vondry přitom bohužel jeho rezort nedokázal razantně zakročit proti plýtvání a slepému utrácení na ministerstvu obrany. Klíčové kauzy zůstávají nerozkryty a nedořešeny. Za všechny případy stojí za to zmínit například vleklou kauzu ohledně nákupu transportních letadel CASA, kterou se Alexander Vondra sice původně rozhodl řešit, ale poté, co sám zabředl do skandálu kolem aféry ProMoPro, jako by jeho odhodlání přes noc vyprchalo.