Paní Šustrová se dále ohrazuje proti laxnímu přístupu mezinárodního společenství, které prý jen nečinně přihlíží porušování lidských a občanských práv v Ázerbájdžánu.

S tímto dle mého názoru zjednodušeným viděním paní autorky však nelze než nesouhlasit. Navíc si při čtení jejího článku nelze nepovšimnout, že její tvrdá kritika se opírá převážně o jednu konkrétní událost a několik málo subjektivně podbarvených tvrzení. Je až příliš jednoduché podlehnout emocím, například po zhlédnutí dokumentárního filmu o vystěhování několika rodin v hlavním městě Baku.

V žádném případě se zde nesnažím tvrdit, že celková politická situace v Ázerbájdžánu je optimální.

Na druhou stranu i my sami na takzvaném vyspělém Západě jsme čas od času konfrontováni s přetrvávajícím rozporem mezi našimi ideály a realitou všedního dne. Navíc nelze opomenout to, v jak složité vývojové etapě se tato země na březích Kaspického moře nachází.