Může být příštím prezidentem sociální demokrat? ČSSD před deseti lety zpackala prezidentskou volbu, a svým voličům stále dluží reparát. V tuto chvíli se taková možnost zdá být vzdálená. Průzkumy dávají šance nestranickým kandidátům. Lidé hrozí volbou muže mimo strany jako odvetou za aroganci politiků.

 Otázkou je, zdali strana, která aktuálně v preferencích daleko vpředu balancuje kolem pětatřiceti procent, může rezignovat na kandidáta ze svých řad. Neschopnost nominovat vlastního vážného uchazeče by byla otevřeně přiznanou porážkou. Navrhovaný prezident bude maskotem krajských i senátních voleb, do kterých sociální demokraté vkládají nemalé naděje. Otázka, kdo je kandidátem, se bude řešit v každé debatě.

 Jsou obavy, že prezidentská nominace povede k tuhému rozkolu ČSSD. Myslím, že problém je snadno řešitelný. Francouzští socialisté uspořádali stranické primárky, které s významným přispěním nečlenů strany určily kandidáta, který je členem strany, má důvěru strany a největší šanci být zvolen. Kdo by mohl být českým Françoisem Hollandem?

 Sociální demokracie má ve skutečnosti řadu kandidátů, kteří mají mandát, o čemž svědčí v současnosti zastávané funkce. Podle abecedy jsou jimi třeba Dienstbier, Škromach, Štěch nebo Zaorálek. Jsou zde i další sociální demokraté, kteří by měli šanci, např. Buzková, Rychetský a Špidla. Otázka by ale měla být položena především levicovému voliči, nikoli stranické verchušce. Bude to přece právě tento volič, kdo bude rozhodovat.

 Jak takovou primární nominaci zorganizovat, není triviální otázka. Je teoreticky možné kopírovat volební obvody a projít organizačním martyriem, které poskytne každému Čechovi šanci se vyjádřit. Francouzi požadovali od každého účastníka prohlášení, že je levicovým voličem a jedno euro na pokrytí nákladů.

 Je dále možné kandidáty představit a vytvořit jen centralizovaná nominační místa třeba v krajských či okresních městech. Nejpřesnější výsledky a taky nejméně zpochybnitelné by samozřejmě dal profesionální sociologický průzkum. Ale ten by novináři sepsuli… Výsledek je však vždy srozumitelný: Kandidovat by měl ten, koho lidé chtějí.

Vyšlo v Právu