Zájem těší, avšak zatím ho kazí jisté informační nesrovnalosti. Když Petr Nečas nabádal sociální demokraty, že budou muset ostřihat sociální stát, byl problém hlavně v tom, že premiér nezná běžné statistiky. „Kupodivu“ v krizi selhaly a selhávají hlavně státy s malým přerozdělováním, a tedy malým sociálním státem. Zato dlouhá řada chrámů pravice měla v krizi problém.

Německo s tradičně vysokým podílem sociálních výdajů se v krizi definitivně ukázalo skutečným tahounem Evropy. Má historicky nízkou nezaměstnanost a jeho export je vyšší než export USA. Poskytuje dále hlavní zdroje Evropské unii a dává nejvyšší pomoc ohroženým zemím. Německo zvýšilo zdanění nejbohatších vrstev, které v krizi chápou nutnost posílit soudržnost země.

Ani další státy s vysokým přerozdělováním a štědrou sociální hrází na tom v krizi nebyly zrovna špatně. Rakouští sousedi sice stejně jako Češi brblají, ale mají se nejlépe v historii. Švédsko, Finsko nebo Dánsko či Holandsko krizi zvládají. Naopak státy s relativně nízkým přerozdělováním byly zpravidla ohniskem finančních potíží, jako Irsko, Řecko, Španělsko či Portugalsko. Hluboké potíže překonávaly baltské státy a Británie.