Samo o sobě se zdá toto konstatování správné. I KSČM poukazuje dlouhodobě na zhoršující se kvalitu výuky, a to na všech stupních škol. Smutné ovšem je, že premiér se vůbec nezamýšlel nad příčinami tohoto stavu. A řešení hledá jen ve změně financování škol. Ale není příčina i v tom, že jako houby po dešti vznikaly i nové instituce, aniž by se někdo zajímal o to, jak kvalitní vzdělání poskytují? Kdyby byl přísnější postup při udělování akreditací uplatňován dříve, nemuselo dojít např. k ostudnému případu plzeňských práv, který degradoval vysokoškolský titul na něco, co si lze koupit. Protože však mezi těmi, kteří získali tituly právě např. na plzeňských právech, byla celá řada politiků z vládních stran, nebyl o to evidentně zájem. Pro upřesnění, v České republice funguje 26 veřejných škol, dvě státní a 46 soukromých vysokých škol. A právě zejména mezi těmi soukromými by se těch méně kvalitních našlo více.

Premiér rovněž neuvedl, kdo a podle jakých kritérií by kvalitu škol posuzoval, a rozhodoval tak, která vysoká škola dostane víc prostředků. Sama nepovažuji rozdělování převážně podle počtu žáků za optimální. Obávám se ale, že i dobrý záměr se v současných podmínkách může zvrhnout, kdy, bez stanovení zcela jasných a doložitelných kritérií, by se mohl otevřít větší prostor pro korupci. Za zvláště příznačný považuji fakt, že ve svém proslovu premiér nezapomněl zdůraznit nutnost zavedení poplatků za studium.  Zdá se mi, že právě to je hlavní smysl projevu premiéra, jen obalený líbivými slovíčky. Vždyť např. ani pro naplnění premiérova tvrzení, že o sociálně slabé, ale nadané studenty se musí stát postarat, zatím nikdo z tvůrců a předkladatelů zákona vůbec nic neudělal.

Silně mi to proto připomíná situaci, kdy se přestalo používat slovo školné, které příliš dráždilo studenty i většinu akademiků, a vzniklo nové tzv. zápisné. A nyní je to „kvalitativní ohodnocení“. Myslím, že se stále jen potvrzuje snaha této vlády udělat i ze vzdělání běžné zboží, které si každý musí koupit. To ovšem samo o sobě žádné zvýšení kvality vysokoškolského vzdělání negarantuje, jak ostatně potvrzují zkušenosti řady soukromých škol i zkušenosti ze zahraničí.