Usmívám se nad tím jako nad blízkou a zároveň vzdálenou minulostí. V poslední době ale začínám mít pocit, že takové scény inspirují někoho na Ministerstvu práce a sociálních věcí v boji se sociálním vyloučením a  nezaměstnaností. Absurdní? Ale zdaleka ne.

Musíte se ovšem umět na chvíli oprostit od racionálních ekonomických či jiným teoretickým základem podpořených úvah a popustit uzdu fantazii. Vždyť si to vezměte – dlouhodobě nezaměstnaný, invalida či sociálně vyloučený spoluobčan dostane od státu v rámci pomoci v hmotné nouzi místo hotovosti jenom úhlednou kartičku, ze které si bude moci vybírat z bankomatu. Rázem se vrátí sebedůvěra, dotyčný či dotyčná se začne cítit jako světák či dáma z amerických filmů, dříve neřešitelné problémy jsou nyní zcela banální, a než se na účtu objeví druhá pomoc v hmotné nouzi, je z nezaměstnaného či invalidy rázem zaměstnanec či podnikatel s dobře odstartovanou kariérou.

Pravda – situace se od dob Pretty Woman trochu změnila a platební kartu už nemají jen milionáři, ale i mnozí důchodci, studenti, referenti či prodavačky. Ale to je jenom detail.

Stejně tak banální připadá zřejmě ministerským úředníkům fakt, že v mnoha obcích (nejen v Libereckém kraji) by si s platební kartou nekoupil nic ani Richard Gere – chybí zde totiž jak bankomat, tak jakékoliv platební terminály. Lidé si tak budou muset pro dávky jezdit do větších obcí či měst, což bude spojeno s  náklady na dopravu. Jako další problém lze uvést, že zejména senioři dosud neměli účet u banky, nikdy neměli platební kartu a neumí s ní zacházet.