Už před poslední volbou jsem však svou kandidaturu pečlivě zvažovala. V květnu mne Vaše podpora ještě přesvědčila, že bych kandidovat měla. Dnes Vás ale po důkladných úvahách prosím o pochopení, že jsem se rozhodla do čela strany nekandidovat a nehodlám se ucházet ani o pozici místopředsedkyně strany.

Ve vedení jsem mnoho let, po většinu této doby byly Věci veřejné na vzestupu. Nedokázala jsem však – a nezvládl by to žádný jednotlivec – zabránit pádu preferencí v posledních dvou letech. V mnoha rozhodnutích nejvyšších představitelů strany jsem byla přehlasována, což mne dodnes mrzí zejména v jednom případě: v otázce našeho vstupu do vlády. Role konstruktivní opozice ve sněmovně nám sluší mnohem více, měli jsme ji vykonávat od počátku. V čele poslaneckého klubu také nyní vidím své hlavní místo. A hodlám, tak, jako do této chvíle, důsledně prosazovat předvolební sliby Věcí veřejných v poslanecké sněmovně a důstojně zastupovat stranu na veřejnosti. Z pozice předsedkyně poslaneckého klubu tak budu činit, pokud budu mít důvěru členů strany a pokud bude má spolupráce s vedením strany smysluplná a plodná.

Roky 2011 a 2012 byly náročné pro Věci veřejné i pro jejich jednotlivé členy, byly náročné politicky i lidsky. Sama jsem loni přišla o svou, jak jsem se domnívala, nejbližší kamarádku. A podporovala jsem svého manžela při nesmyslném, vykonstruovaném soudním procesu, od nějž odešel s podmínkou. Jsem nesmírně ráda, že městský soud tento nepravomocný verdikt obvodního soudu zrušil a že vyšší instance kritizovala i mediální hysterii, kterou soudce Jan Šott umožnil neustálou přítomností kamer v soudní síni.

Přesto opět před zraky celého národa bude můj manžel za pár dní znovu bojovat o své čisté jméno. Doufám, že vyhraje. Následně bude Vít Bárta také bojovat o post předsedy strany – svou kandidaturu vyhlásil právě poté, co městský soud zrušil nepravomocný rozsudek Jana Šotta. Vy pak svými hlasy na konferenci rozhodnete, zda chcete, aby se Vít Bárta, jako jedna z nejvýraznějších postav strany, stal předsedou Věcí veřejných.

Sama nebudu kandidovat minimálně ze dvou důvodů: nikoli proto, že bych chtěla usnadnit cestu svému manželovi – opravdu si stále neskromně myslím, že bych od Vás dostala značnou podporu. Jak už jsem ale řekla, ve vedení strany jsem dlouhé roky. Věci veřejné si zaslouží změnu.

Navíc nechci stranu poškodit tím, že umožním novinářům spekulace o „manželské kašírce“, v níž vlastně o žádný boj nejde, protože vyjde nastejno, jestli vyhraje Klasnová, nebo Bárta. Vy, kdo mě znáte osobně, víte, že jsem ta poslední, přes koho by Vít Bárta mohl cokoli nějak ovlivňovat. Ale nač médiím nahrávat. Bude-li můj manžel zvolen předsedou strany, mohu Vás předem ujistit, že mediální útoky beztak pravděpodobně neustanou. Osobně jsem připravena těmto útokům čelit, tak, jako jsem to dokázala dosud.

Ať už dopadne volba předsedy a jeho týmu jakkoli, doufám a pevně věřím, že to Věcem veřejným v konečném důsledku prospěje. Je to strana, se kterou jsem spojila svůj život před více než deseti lety, a její osud mi rozhodně nebude lhostejný ani do budoucna. Stále tady budu pro všechny z Vás, kdo o mé názory budete stát. Na chodu VV se však, alespoň dočasně, nehodlám podílet ani z funkce v předsednictvu. Ještě jednou Vám děkuji za pochopení a omlouvám se těm, které jsem snad svým rozhodnutím zklamala.

Kateřina Klasnová