Vážený pane premiére,

dovolte mi, abych Vám co nejsrdečněji poblahopřál k Vašemu nadcházejícímu životnímu jubileu a popřál Vám hodně zdraví, sil a spokojený život v soukromí i ve Vašem dalším působení ve veřejné sféře.

Uplynulo dvacet let od okamžiku, kdy nám historie a osud daly do rukou nesmírnou zodpovědnost spolurozhodovat o osudech Československa – země, v níž jsme vyrostli a jež byla nám oběma i většině Čechů a Slováků drahá. Museli jsme se vyrovnat s nezbytností řešit komplikovaný problém soužití dvou národů v době zásadní systémové a geopolitické změny. Museli jsme jej řešit v době velkých existenčních nejistot, jež pociťovala a rozdílně si vysvětlovala nemalá část našich spoluobčanů. Měli jsme zodpovědnost za to, jak se nám podaří překonat nesmírně obtížné dědictví komunismu a převést naše země a národy do nových poměrů.

Vážený pane premiére, jsem velmi rád, že dnes můžeme – spolu s drtivou většinou našich spoluobčanů, s drtivou většinou Čechů a Slováků – říci, že se nám to podařilo. Tím myslím nejen to, že se nově vzniklé Česká a Slovenská republika rozdělily pokojně a ústavně. Tím myslím i to, že jsou dnes, po dvaceti letech, oba naše státy v evropském srovnání úspěšné a stabilní. Ale ještě důležitější je to, že jsme stále – možná i více než dříve – nejbližšími přáteli a spojenci. Je to vidět nikoli pouze ve vztazích mezi politiky všech barev politického spektra. Je to vidět ve vztazích mezi občany, projevuje se to v hospodářství, kultuře, sportu, mezilidských vztazích. Onen nesmírně obtížný řez, který jsme před dvaceti lety společně provedli, se ukázal jako nezbytný a potřebný. Pomohl nám všem.