Čas plyne strašně rychle. Zdá se mi, že se naše minulé setkání nekonalo před rokem, ale před několika týdny. A nejen to. Chce se mi říci, že by bylo možné mé loňské vystoupení zopakovat, protože mám strach, že se základní charakteristiky – jak situace v naší zemi, tak situace v Evropě – za ten rok nezměnily.

Jestli, tak k horšímu. Protože nejrůznější nepříznivé tendence pokračovaly, situace – a její zesílený odraz v myšlení občanů České republiky i občanů dalších členských zemí EU, tedy obyvatel Evropy – se evidentně zhoršila. To je moje dnešní výchozí teze. To není z mé strany žádný apriorní pesimismus či nepřátelské podkopávání pozic naší koaliční vlády, jak někdy slyším. To je neutrální analytický soud.

Toto zhoršení si hlavní političtí představitelé Evropské unie a jejích největších členských zemí nechtějí připustit. Pořád se tváří, jako by se nic nedělo. Jako by jen někteří škarohlídové zbytečně popichovali.  Přesvědčuji se o tom dnes a denně, velkým poučením pro mne byl nedávný summit EU-Asie v Laosu, kterého jsem měl čest se zúčastnit. Vedoucí představitelé EU nechápou – a to jsou jejich výslovná vyjádření – proč se stále mluví o nějaké krizi. Stále žijí v zajetí svých iluzí a realitu vidět nechtějí.

Až moc nám to připomíná to, co jsme v naší zemi a v celé střední a východní Evropě zažívali tolik desetiletí. I používaná rétorika je velmi podobná.

Samozřejmě, že je i několik významných politiků zemí EU, kteří říkají, že si pozorně přečetli mou knihu Evropská integrace bez iluzí (která vyšla kromě v češtině i v překladu anglickém, německém, italském, španělském a bulharském) a že s ní v principu souhlasí. Jeden z nich mi dokonce říkal, že ji má schválně položenou na viditelném místě svého pracovního stolu, aby provokoval své návštěvníky. Na mou poznámku, že jsem před chvílí poslouchal jeho vystoupení na tomto summitu a že tam nic takového neříkal, odpoví, že tomu přece musím rozumět. Přiznám se, že tomu nerozumím.[1]