Tak by se dalo označit vyznění projevu nového prezidenta Miloše Zemana k velvyslancům akreditovaným v naší zemi. Jak vzácný to hlas! Oproti knížecí často odnárodněné politice Černínského paláce, která úslužně naslouchá každému špitnutí v USA a NATO, hlas reagující na potřeby této země.

V čem je rozdíl? Především je to akcent na mezinárodní právo. Zemanův požadavek vzájemného respektu a nevměšování se do vnitřních záležitostí států je nevyslovenou výtkou některým politikům ve Washingtonu a Paříži. Snad přispěje k tomu, že Praha přestane s podporou politiky násilné změny režimů, které se tomu kterému západnímu politikovi zrovna dnes nelíbí - byť třeba včera od něho bral příspěvky na volební kampaň (např. Libye). Že zahraniční politika Česka bude pomáhat hledání kompromisů mezi oprávněnými zájmy znesvářených stran. Snad i česká diplomacie pochopí, že demokracie – to není chaos ve vybombardovaných městech, války klanů a svoboda pro západní firmy na drancování surovinového bohatství v bývalých koloniích. Že lidská práva – to není privatizace hotelů na kubánských plážích.

Druhé vymezení se vůči ministerstvu zahraničních věcí bylo v Zemanově akcentu na ekonomickou diplomacii. Planá gesta, která tak milují ti, jimž jsou bližší zájmy spojeneckých mocností než zájmy země, kterou mají zastupovat, musí nahradit podpora české ekonomiky. Především proto, že naše hospodářství to potřebuje. Stagnující ekonomika Evropské unie není zrovna tím prostředím, v němž nabereme novou dynamiku. Potřebujeme ekonomickou politiku bez předsudků. Potenciál k novému rozvoji zde je, neboť, jak uvedl Zeman, „Česká republika disponuje vysoce kvalifikovanou, ale bohužel levnou pracovní silou“.