Tak historik P. Placák v článku „ Chraň bůh historii“ ( LN 25. 4. 2013) vyjmenovával znaky totalitního režimu charakterizující naší předlistopadovou dobu: režim nutil lidi k politické angažovanosti, mobilizoval proti nepříteli, prosazoval ideologizaci veřejného života…. Bezpochyby, ale když jsem se autora dotázal, zda náhodou nezaměňuje to, co je a co není důležité, tedy zda tyto bezpochyby nepřijatelné jevy nemůže velká část občanů považovat za méně nepřijatelné než ekonomické a sociální ohrožení existence svých rodin, které jim v demokratickém režimu hrozí, odpověděl mi autor článku sdělením, že takto bychom mohli „ vyvinit“ i nacistický režim v Německu, který ve třicátých letech přece umožnil plnou zaměstnanost a dosáhl toho, že řada dělníků si poprvé mohla dovolit dovolenou u moře. To je jistě pravda, ale není právě v tom ten problém? Není zjevné, že pak by různé totalitní, nedemokratické a i jinak „nepřijatelné“ režimy mohly nejen pro historii, ale i pro paměť svých současníků být legitimizovány poukazem na řešení sociálních problémů, které naopak režimy „přijatelné“ schopny vyřešit zcela zjevně nejsou?
Ještě výrazněji tento problém je patrný v odpovědi režiséra R. Špačka, který v Magazínu Lidových novin (z 27. 4. 2013) tvrdí, že u nás „celých 41 let zde vládl zcela průkazně totalitní režim…“, což dokládá definicí tohoto pojmu: „vedoucí úloha KSČ, politicky motivované soudnictví, povinnost pracovat, zavřené hranice, nesmělo se svobodně podnikat…. Zcela jistě, ale neodpovídá oné „povinnosti pracovat“ také právo brát pravidelně mzdu, která zajistí nutnou existenci a vylučuje vznik ghett se sociálně vyloučeným množstvím osob? Tomu by se velmi podstatná část občanů jistě nebránila. A nebylo v očích mnohých „zpolitizované soudnictví“ nahrazeno představou o soudnictví zkorumpovaném?
Obávám se, že v dobách nekončící krize představa o režimu, který nutí občana k politické angažovanosti a ve kterém se musí pracovat, nikoho nepoděsí. Důraz, který klademe na práva a svobody je jistě důležitý, ale jako bychom zapomínali, že to musí být všechna a ne jen některá práva a pro všechny, nejen pro některé. Jako bychom zapomínali na to, co je pro člověka, který chce jen uživit svoji rodinu něco více a něco méně důležité. Historie se sice nemůže opakovat, ale v jiné podobě, ale ze stejných důvodů se to, co jsme již prožili a o čem mluvíme jako o totalitě, klidně opakovat může….
(psáno pro Lidové noviny 6. 5. 2013)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
