Kdykoliv se objeví nějaký plakát takového hudebního tělesa, počmárá jej sprosťárnami a urážlivými poznámkami, a pokud je na plakátě i fotografie přimaluje zobrazeným osobám tykadla, začerní zuby apod.

Nějakou chvíli si normální člověk bude poklepávat na čelo nad takovou klukovinou, ale když to trvá delší dobu, může někoho napadnout, že člověk s takovouto obsedantní poruchou konec konců způsobuje někomu jinému škodu a měl by s tím přestat, nebo nést následky svého jednání. Pokud se do věci vloží státní orgány, tak asi nejprve vyzvou čmárala, aby s tím přestal, a pokud pokračuje v jednání, které je v každé normální společnosti od určité intenzity bezpochyby trestné, je odsouzen k nějakému mírnému trestu. Je-li tím trestem výkon obecně prospěšných prací, pak je evidentní, že pokud jej odsouzený odmítne vykonat, změní se tento trest na trest odnětí svobody. Nic nenormálního by na tom asi sotva kdo rozumný hledal.

Ne tak, pokud se jedná o politické strany. Díky médiím, kterým se podařilo značné části národa vsugerovat, že co politik, to veřejný nepřítel, a co politická strana, to málem odnož zlodějsko - teroristické organizace (všimněte si, že ve zpravodajství se nikdy nesetkáte s termínem „místní organizace“ politické strany, ale vždy je použit termín „buňka“, aby bylo zřejmé, o jaké seskupení jde), je ten, kdo se vůči politické straně chová způsobem, který by v jiném případě byl považován za nepřijatelný, okamžitě glorifikován.