Podstatné je, že za šestnáct let, co se povodně pravidelně v České republice objevují, máme na velmi špičkové úrovni vypracované protipovodňové postupy různých složek státní moci, kterých je dobré se držet. Tyhle záchranné systémy pracují a fungují.

 

Loni jsem to na vlastní kůži sám zažil, když jsem byl jako šéf protipovodňové komise nucen rozhodnout, kolik kubíků se má nebo nemá vypouštět z nedaleké přehrady. To byla ale víceméně legrace proti tomu, co se děje například dnes v jižních Čechách. Musím říct, že obdivuji lidi, kteří byli třikrát za desetiletí vytopeni a mají tu sílu se otřepat a jít dál. Nevím, jestli bych tuhle schopnost v sobě měl.

 

Až voda zase opadne, navrhuji se zamyslet nad následující věcí: nepřevyšují protipovodňové náklady celkové škody? Jinak řečeno, není poměr mezi penězi investovanými do různých protipovodňových opatření dramaticky vyšší než jsou povodňové ztráty? Nechávám na zvážení.