Kamkoli. Je jenom jediný limitující faktor, který horní hranici zdražení omezuje. Snaha zboží nebo službu prodat.

Ze socialistické epochy jsme si zvykli na nákladové ceny. Cena výrobku se tak kalkulovala podle rádoby objektivních nutných nákladů. To dnes už neplatí a platit nemůže. Tržní cena je určena trhem, tedy cenou, za kterou lze zboží prodat. Této ceně se musí přizpůsobit náklady, nikoli naopak.

Pro naši úvahu je důležité si uvědomit, že drtivá část naší společnosti žije v podmínkách napjatého rodinného rozpočtu. Především tito lidé určují limity trhu.

V posledních letech jsme byli už dvakrát svědky pokusu o radikální zvýšení ceny másla. Po prvním zdražení velká část populace zjistila, že máslo ke svému životu prostě nepotřebuje, protože si ho nemůže dovolit. Okamžitě klesla spotřeba, která měla za následek postupné snížení ceny. Po zlevnění se ale spotřeba nevrátila na původní hodnoty. Část lidí si kupovat máslo bez dalšího odvykla. Před krátkým časem se odehrál druhý pokus o radikální zdražení. Výsledek? V současné chvíli je možné koupit čtvrtku másla za necelých dvacet korun. Přesto z regálů překotně nemizí.

Podobnou situaci je možné čekat u mléka. Jeho spotřeba klesá a v akcích se objevuje velmi pravidelně za původní ceny. Jsem zvědav, k jakým výsledkům povede další pokus prodejců o naše obelstění: dnešní cena vajec. Budou se prodávat?