Řeč je o Michailu Gorbačovi. Při příležitosti 20. výročí neúspěšného a směšného puče části sovětských komunistů v Moskvě Gorbačov na tiskové konferenci svými výroky o úctě k Leninovi jen ukázal, proč ho velká část Rusů nesnáší. Neberou ho ani zatvrzelí komunisté, kteří mu vyčítají rozpad impéria, ale ani demokraté, které svými nejnovějšími výroky přesvědčil, že je komunista, kterému se, po naprostém úpadku, říše zla prostě rozpadla a on více než bojovníkem za svobodu byl nechápavým divákem pro nás dobrého příběhu.

„Kdybychom se z Lenina poučili, byla by dnes jiná situace", pokračuje Gorbačov v obdivu k Leninovi. Za sovětský marasmus údajně může Stalin. Ve skutečnosti Stalin pokračoval v hrůzovládě, kterou začal budovat Lenin. S postupující chorobou byl Lenin izolován na své dače a po jeho smrti se písemná pozůstalost na dlouhé desítky roků ocitla pod zámkem v kremelských sklepeních. Dnem jeho smrti režim začal pečlivě budovat legendu, která ve skutečnosti neexistovala. Pokud by se pan Gorbačov obtěžoval studiem dnes již dostupných dokumentů, namísto obdivovaného Lenina by před ním vyrostla ikona téměř bezohledného pragmatika, jehož ruce jsou hodně od krve. Rudý teror vymyslel Lenin, nikoli Stalin, ten ho dál a ukrutně rozvíjel. V jednom z telegramů veliteli vojska, které likvidovalo jedno z četných rolnických povstání, nařídil nekompromisní likvidaci všech odpůrců a doslova napsal: „ Sežente víc bezohledných lidí!". Po odtajnění dokumentů se historikové pídili i po alespoň náznaku nějakého hlubšího lidství, totiž lítosti nad svými činy. Narozdíl od jiných diktátorů, kteří alespoň tváří v tvář smrti litovali svých činů, u Lenina ani náznak.