Ještě ani neodezněl šok z konce vlády blonďaté slovenské dámy a Slováci musí zkousnout další hořkou pilulku. Mezinárodní měnový fond a Evropská centrální banka jsou jistě o šancích Řecka vybřednout z krize informováni lépe než Robert Fico a část slovenské vlády. Proto jejich ochota dále přispívat na dluhovou ruletu už je na bodu nula. A tak Slováci zatnou solidární sekyru ještě více, než se čekalo. Výchozí částka slovenské účasti byla 4.4 miliardy eur, minulý týden už vystoupala na 7.7 miliardy a kdoví, kde to skončí? Stačí si to vynásobit nějakými 25 korunami a už je zřejmé, co se po relativně chudém Slovensku vlastně chce. A to ještě nikdo neví, kolik vlastně bude potřeba. Černé scénáře hovoří dokonce o pětinásobku současné kapacity eurovalu. Pokud byste si transponovali tyto závazky na českou ekonomiku, asi by nás polil pot.

Ale nejásejme, že se nás krize eurozóny netýká. Z dluhového průšvihu eurozóny hrozí recese, která může překonat tu z let 2008/2009. Při naší notorické závislosti na exportu do zemí EU je jasné, kolik toho naši producenti v EU prodají. Navíc nedávný průzkum poukázal na alarmunící fakt, že většina českých malých a středních podniků nejen že nevyváží mimo země EU, ale že ani o vývozu neuvažuje. Přitom hloubku dluhové krize může překonat její časová rozvleklost. Stačí jen poukázat na možná málo známý fakt, že řada titulů se po krachu na new yorské burze v roce 1929 vrátila na původní hodnotu až v padesátých letech.