Milí delegáti a delegátky, vážení hosté, vážená paní senátorko Wagnerová,

V minulých dvou letech jsem věnoval veškeré úsilí tomu, abych zelené provedl mezi Skyllou a Charybdou rozkolu a zapomnění. Nejen díky mně, ale všem z Vás, kteří to nevzdali, se to podařilo.

V roce 2010 i dnes mě někteří zelení přátelé zrazovali od úmyslu stanout v čele Strany zelených. Bude to prý těžké a bylo by asi výhodnější se stáhnout a počkat až bude líp či obnovit síly. Já jsem se však rozhodl tohoto úkolu chopit, protože jsem vždy věřil, že touží-li člověk po nějaké změně, musí se jít stát především on sám.

Rozhodnutí opět kandidovat nepovažuji za samozřejmé a předcházela mu dost důkladná reflexe mého působení v roli předsedy strany v uplynulých dvou letech. Hovořil jsem se stovkami z Vás, během volebních kampaní, na krajských konferencích i při náhodných setkáních a vyslechl si Vaše vyjádření podpory i kritická slova.

Po období těžkých rozkolů a pošramocené tváře zelených u veřejnosti, jsem se pokusil zeleným vtisknout nový étos spolupráce, nacházet průsečíky našich silných stránek, namísto těžení z těch slabých ve vnitřním konkurenčním boji. Styl vedení, který spojuje a posiluje. A jsem přesvědčen, že jsme v tom urazili znatelný kus cesty. Bez váhání však přiznám, že práce na vnitřní obnově strany spotřebovala velkou část sil, a to nejen mých.