Prostřednictvím internetu jsem si koupil jízdenku s konkrétním místem č. 63 ve voze č. 4. Těšil jsem se, že cestu z Olomouce do Prahy nebudu muset trávit za volantem na dálnici D1, ale u stolečku u okna se skleničkou vína a s večeří.

Čím větší těšení, tím větší zklamání, řekla by stařenka. A měla by pravdu. Po nástupu do vlaku jsem zjistil, že vůz č. 4 není součástí vlakové soupravy a že neexistuje ani moje místo se stolečkem u okna. Obrátil jsem se s problémem na tzv. stevarda, který se mne pokusil usadit do přecpaného kupé bez stolečku a "bez vzduchu". Protestoval jsem, že jsem si před třemi hodinami objednal a zaplatil konkrétní místo se stolečkem, abych mohl cestou do Prahy pracovat. Odpověď, že "mohu být rád, že mne nenechali na nádraží v Olomouci a že mne dopraví do cílové stanice" mne doslova šokovala. Po mých dalších protestech v situaci, kdy se vlak již rozjel, mne onen ochotný zaměstnanec společnosti Regio Jet posadil do jiného přeplněného kupé ke "stolečku" o rozměrech 10 x 15 cm, na který si stěží postavíte sklenici vody. Bez jediného slova omluvy.

Pochopil jsem, že i mediálně známý Radim Jančura, který tak rád kritizuje poměry v České republice, by si měl napsat Ježíškovi o velké koště, aby měl čím zametat "nepořádek před vlastním prahem".

A také jsem pochopil, že po podobných zážitcích netoužím a že moje dnešní cesta se společností Regio Jet byla na hodně dlouho cestou poslední.