Existují rozhodnutí, která ovlivňují podobu a obyvatelnost míst, ve kterých žijeme, na velmi dlouhá období. Přirozeně s touto skutečností počítají lesníci, zahradníci a všechny profese, které pracují se stromy. I relativně krátkověké stromy totiž mohou žít déle, než většina z nás „synů Adamových a dcer Eviných“.

Nejenom vlastníci a správci lesů, ale také vlastníci a správci zahrad a parků si většinou uvědomovali, že jejich dobrá práce je předpokladem užitků, které budou sklízet teprve generace jejich potomků. Proto neváhali pracovat s parky a se zahradami na základě dlouhodobých koncepcí a často také na základě velmi propracovaných projektů.

Stromy rostoucí v naší republice na lesních pozemcích podléhají ochraně podle zákona „O lesích“. Nejen díky tomuto zákonu, ale především díky propracovanému systému tzv. lesních hospodářských plánů se plocha lesních porostů v ČR dlouhodobě zvyšuje. V případě stromů rostoucích ve městech a obcích pozorujeme trend přesně opačný. Bohužel.

Zastupitelé mnoha měst a obcí si bohužel neuvědomují, že jejich rozhodnutí a rozhodnutí jejich městských a obecních úřadů v případech péče o stromy mají vliv daleko přesahující nejenom jejich volební či funkční období, ale že se jedná o vliv přesahující život současných generací obyvatel těchto měst a obcí.

Nekoncepční práci se stromy nebo dokonce s celými skupinami stromů a s parky můžeme bohužel opakovaně sledovat v nejednom městě i obci Zlínského kraje. Smutným příkladem může být město Uherské Hradiště, které od roku 1990 nebylo schopno zajistit zpracování dlouhodobé koncepce péče o dřeviny. Výsledkem je každoročně se opakující pokles počtu starých stromů na území Uherského Hradiště a nahrazování těchto „tichých pamětníků první poloviny dvacátého století“ novými zahradnickými kultivary, které ani po 50 letech plnohodnotně nenahradí stávající velké stromy. Skutečnost, že odborná a koncepční práce se stromy není prioritou města, podtrhuje i fakt, že od roku 1990 nepracoval a nepracuje na městském úřadě odborně vzdělaný zahradní architekt a město opakovaně odmítá koncepční spolupráci s renomovanými zahradními architekty a jejich organizacemi. Uherské Hradiště je prostě smutným příkladem systematické likvidace vzrostlých stromů bez jakékoliv dlouhodobé koncepční práce. Je až s podivem, jak dlouho dokážou občané kdysi okresního města mlčky přihlížet likvidaci vzrostlých stromů. Je skutečně zvláštní, že nejsou zodpovědní pracovníci opakovaně dotazováni občanskou veřejností, proč neexistují koncepční materiály práce s dřevinami. Možná by občané města při pokládání těchto dotazů zjistili, že Městský úřad Uherské Hradiště nedisponuje ani kvalitně zpracovanou inventarizací dřevin, natož pak dalšími odbornými podklady pro práci s dřevinami.

Dlouhodobá, koncepční a především pak odborně správná péče o vzrostlé stromy je znakem zodpovědného přístupu k hodnotám, které nás přesahují. Mimochodem i krajský úřad má v rukou metodické i kontrolní nástroje, kterými může přimět zodpovědné funkcionáře měst a obcí, aby se tato zodpovědnost ve vztahu ke starým stromům začala skutečně projevovat. Ani z pozice kraje není přece správné na tuto často opomíjenou problematiku rezignovat. A je smutnou pravdou, že i tituly „Město stromů“ se stávají laciným pozlátkem, pokud se na míle rozcházejí s realitou.