Šetřit státní rozpočet na lidských právech je absurdní. Už teď je tam naprosté minimum úřednic a úředníků, přičemž nejpočetnější jsou lidé z Agentury pro sociální začleňování. K činnosti agentury možná lze mít kritické výhrady, nicméně lepší instituci, která se snaží řešit zoufalou situaci lidí ve vyloučených lokalitách a lidí s těmito lokalitami sousedících, zatím nemáme.

Také ostatní orgány řeší velmi konkrétní návrhy, jak pomoci lidem, kteří jsou nejrůznějším způsobem ve společnosti znevýhodněni – ať už se jedná o matky s dětmi a jejich nelehkou pozici na trhu práce, zdravotně postižené či třeba příslušníky národnostní menšiny. Mimochodem právě problematika rovnosti žen a mužů už byla z Úřadu vlády před přibližně rokem “odejita” zpět na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zřejmě proto, že Petr Nečas a jeho super konzervativní poradci nemohli přenést přes srdce, že někdo o tak podivné myšlence, jako je rovnost žen a mužů, vůbec hovoří. Evidentně jsou mu ale trnem v oku i další práva občanů a občanek.