Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení senátoři, vážený pane zpravodaji, dovolte mi stručně uvést návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Tento návrh, jak zde již zaznělo, ke konci června Poslanecká sněmovna schválila. Dnes o něm budete znovu hlasovat, neboť Senát tento návrh zamítl.

Protože od posledního projednávání na půdě Poslanecké sněmovny uplynuly více než dva měsíce, dovolím si jen ve stručnosti připomenout nejdůležitější cíle tohoto zákona. Předně jde o vytvoření legálního prostoru pro poskytování zdravotní péče, na kterou si pojištěnec může připlatit za zákonem stanovených pravidel, nikoliv tedy připlatit, jak je dodnes v našem zdravotnictví zvykem, cestou šedé ekonomiky nebo nějakých klientelistických výhod.

Návrh zákona však na druhé straně zajišťuje pojištěnci jeho nárok na zdravotní péči, hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, a mechanismus této záruky má v sobě zakomponován.

Ten nejvíce iritující návrh, který se týká právě možnosti připlatit si legálně na zdravotní péči, je definován ve formě tzv. ekonomicky náročnější varianty zdravotní péče, která zajišťuje péči stejným zdravotnickým způsobem jako ta ekonomicky jednodušší nebo méně náročná varianta a zaručuje /a tomu je věnována v zákoně veliká pozornost/, aby efekt pro zdraví pacienta byl stejný, aby prostě v nadstandardu se nemohl ocitnout výkon, který by pacient potřeboval ve své vysoké ceně, komplexnosti, náročnosti, a nedostal by ho jenom proto, že si ho nemůže zaplatit. Toto zákon jednoznačně vylučuje a zaručuje, že kdo co bude potřebovat podle svého zdravotního stavu, tak dostane takzvaně zadarmo.

Velká péče byla věnována rovněž ústavnosti celého procesu, který ten ekonomicky náročnější nadstandard definuje ve vyhlášce, které se tradičně říká seznam výkonů s bodovými hodnotami.