Víte, že právě v tomto týdnu skončilo mezirezortní připomínkové řízení a zrovna dnes dochází k vypořádání připomínek. Já nevím, jestli je teď moudré, abych se vracela k jednotlivým úpravám zákona, protože ten zákon tady není a nezlobte se, já nemohu předjímat to, jakým způsobem bude pokračovat legislativní proces. Vy víte, že připomínky, které jsou zásadní, pak jdou do rozporu, mohou jít dokonce do vlády s rozporem a vláda může tento návrh zákona schválit či neschválit. A co potom s tím udělá dále Sněmovna, Senát, koneckonců i pan prezident, je věc další. 

 

Z tohoto důvodu také k tomu přistoupila i Česká spořitelna. Včera jsem měla jednání s panem generálním ředitelem Kysilkou. Již jsem vám o něm také v úterý říkala. Na včerejším jednání jsme se jednoznačně shodli, že do doby přijaté legislativní úpravy nebude spořitelna žádným způsobem reagovat na stávající podmínky, to znamená, nebude řešit úvahy o možných kompenzacích a nepřestane také dle našich požadavků vydávat námi požadované s-karty. Myslím si, že to je velmi korektní, protože všichni bychom se měli jednoznačně chovat podle přijatých zákonů. Já ještě musím dodat, že se musím chovat i podle toho, jak je sepsána smlouva s Českou spořitelnou. Tady mnohokrát padaly i dotazy, kdo za to může, kdo bude nést odpovědnost. Já si myslím, že tady je to naprosto zřejmé. Smlouvu s Českou spořitelnou podepsal statutární zástupce Ministerstva práce a sociálních věcí. Je tedy nabíledni, že to bylo legálně podepsané, a to, jestli někdo tvrdí, že je smlouva nezákonná, že nemá opodstatnění, to je skutečně věc, na kterou mohou odpovědět jedině soudy, pokud by k tomuto posuzování mělo dojít. 

 

Padaly také tady dotazy, zda má vůbec karta smysl, zda to není jenom jakási duplicita občanskému průkazu. Musím říci, že mě velmi překvapuje, zejména mě překvapují dotazy paní poslankyně Kohoutové, která byla - já jsem samozřejmě u těch jednání, která jste vedli tady, jak jsem zmiňovala před rokem a dříve, to znamená tady v Poslanecké sněmovně nebyla, ale vím, že paní poslankyně byla i u jednání, které jsme vedli v prosinci, kdy jsme si stanovovali jednoznačné podmínky a na kterých jsme se také dohodli. To znamená, s-karta bude sloužit jako indentifikátor. Bude mít indentifikační funkci. Jak je možné, že dneska se někdo podivuje nad tím, proč by to mělo být jako identifikační průkaz. Já opravdu některým postojům bych ráda rozuměla, ale skutečně nevím. 

 

Proč tedy ten identifikátor. Ministerstvo práce a sociálních věcí má jednotný informační systém práce a sociálních věcí. Tento systém je kombinací a prostředkem k tomu, aby jednotlivé systémy mezi sebou komunikovaly. Jde nám i o systém, který je propojený na Českou správu sociálního zabezpečení a myslím, že tady i v posledním příspěvku byla zmíněna komunikace právě s Ministerstvem vnitra a s Ministerstvem financí. 

 

To, že tento jednotný informační systém využívá jakéhosi bezvýznamného identifikátoru, to znamená čísla, ze kterého nelze vyčíst, o koho se jedná, zda jde o ženu či o muže, tak vlastně jeho vlastnosti jsou podobné vlastnostem elektronického podpisu. A to si myslím, že je také důležité. 

 

Byla tady otázka i na čtečky. Ano, my předpokládáme postupné vybavování čteček na úřady práce, ale já bych chtěla znovu oponovat. Dneska pořízení čtečky není žádný závratný výdaj, který by šel do řádu desítek milionů. Takže v této souvislosti chci říci, že zatím je možné, aby se tzv. identifikátor zadával ručně do doby, než budou zavedeny na úřady práce čtečky. 

 

Proto si tedy myslím, že identifikátor, že je důležitý jako komunikační prostředek mezi jednotlivými systémy, a to, jestli se koneckonců ukáže celý projekt zbytečný, tak to teprve přinese asi každodenní praxe. Ale já se domnívám, že dneska 250 tisíc uživatelů s-karet s tím žádný konkrétní problém nemá. Vy jste slyšeli od některých lidí, kteří využívají s-karty, že mají problém? 

 

Tady zazněla řada řečí a poznámek k tomu, že je problém se složenkami, že osoby se zdravotním postižením, že jsou diskriminovány, že mají problémy se dostat pro s-kartu, že mají problémy k bankomatům a podobně. Já si myslím, že toto všechno jsme připraveni řešit jednak jak ve smlouvě s Českou spořitelnou, tak i právě navrhovaným legislativním řešením. 

 

Ještě jsem možná neodpověděla dostatečně zřetelně na tu otázku, jaké kompenzace bude požadovat Česká spořitelna. Neumím odpovědět, protože Česká spořitelna zatím k tomu nechce přistoupit. Jak jsem již řekla, Česká spořitelna vyčká konce legislativního procesu a pak teprve se rozhodne, zda a jakým způsobem ke kompenzacím přistoupí. Takže prosím, abyste toto vzali na vědomí, že zatím se o žádných kompenzacích nejedná. 

 

Poslední poznámku možná k panu Jandákovi. Pojďme od toho pryč. Ano. Pokud se tato ctihodná Sněmovna rozhodne od projektu jít pryč, ano, ale věřte mi, že já jako ministryně práce a sociálních věcí takto o své vůli sama učinit nemohu už proto, že jsem vázána i smlouvou s Českou spořitelnou. Já vám děkuji za pozornost.